Práce fyzická a duševní

práce fyzická a duševní – zákl. hrubá dichotomizace práce, resp. způsobu vykonávání pracovní činnosti, která se většinou zahrnuje pod obsah práce, v marx. s-gii byla tradována jako charakter práce. Někdy se ve stejném smyslu hovoří o dichotomii práce manuální (od lat. manus = ruka) a duševní, což není zcela přesné, protože fyzické pracovní výkony se neprovádějí pouze rukama (viz ovládání nožních pák a celkovou svalovou námahu u většiny fyzických prací). P.f. a d. se identifikuje podle míry oduševnělosti, tj. stupně nároků na duševní činnost a (nebo) podle přítomnosti manuálních, resp. fyzických úkonů. P.f. a d. prakticky vytváří kontinuum, širokou škálu od převážně duševní až po převážně fyzickou práci podle míry přítomnosti obou prvků či výdeje fyzických nebo psych. sil. Úplné oddělení p.f. a d. je možné pouze modelově. V důsledku vývoje vědy a techniky a jejich uplatňování v pracovních procesech narůstá podíl duševní práce a jsou odstraňovány nejtěžší fyzické činnosti. Zároveň však mizí nebo se minimalizují některé specif. prvky duševní práce, spojené zejm. s tradičními řemesly. Poslední význ. fází tohoto trendu, který selektivně zdůrazňuje význam některých duševních úkonů a vede k tzv. intelektualizaci práce, je nástup automatizace, robotizace a komputerizace.

Odlišení p.f. a d. je tradičně hlavním (nejčastěji používaným) kritériem vymezení dělnické třídy, resp. dělníků v protikladu k úředníkům, zaměstnancům či inteligenci (též límečků modrých vůči límečkům bílým). Operacionalizace těchto pojmů působí potíže, protože v praxi se uvažuje spíše o profesích, v nichž se často duševní a fyzická složka pracovní činnosti prolíná, v případě vymezení tříd se bere v úvahu i spol. postavení. V literatuře se většinou uvažuje o typických představitelích zmíněných společenských skupin. P.f. a d. představují jiné typy nároků a nelze je z tohoto hlediska lineárně srovnávat. Každá má vlastní škálu náročnosti. Spol. bývá ale výše hodnocena práce duševní, zejm. proto, že její typické formy vyžadují většinou vyšší vzdělání. S-gické výzkumy potvrzují, že prestiž duševní práce je větší, v některých soc. teoriích se uvažuje o její nadřazenosti. Hodnotící vnímání rozdílů mezi p.f. a d. vede k ideologizaci kategorie. V bývalých social. systémech byla záměrně zdůrazňovaná vysoká hodnota fyzické práce v souvislosti s tezí o vedoucí úloze děl. třídy. Hmotná i morální stimulace s využitím všech propagandistických prostředků sloužila k budování prestiže profesí spojených s velkou fyzickou námahou (horníků, hutníků, stavařů). Skutečnost, že šlo pouze o vyzvedání vybraných profesí a překonávání vlivu tradičních kritérií hodnocení, způsobila, že nenastala preference fyzické práce jako takové. Na druhé straně řada tradičních duševních povolání ztratila zejm. díky malému finančnímu ohodnocení na prestiži, došlo k jejich sociální degradaci (týkalo se to např. advokátů, učitelů, úředníků aj.). Dělení na p.f. a d. není zdaleka jediným používaným kritériem hodnocení práce, resp. spol. postavení z práce vyplývajícího. Významnější je výdělek a podíl na moci, který ta která práce přináší.

manual and mental work, physical and intellectual labour travail manuel et intellectuel manuelle und geistige Arbeit lavoro manuale e intellettuale

Jitka Havlová