Solidarita mechanická a organická

solidarita mechanická a organická – klíčové pojmy s-gie É. Durkheima, úzce související s pojmem dělba práce (poprvé je použil ve svém díle De la division du travail social v r. 1893). Tam, kde je dělba práce ve svých počátcích, kde je nerozvinutá, existuje solidarita mezi lidmi na základě toho, že se mezi sebou liší jen málo, protože prožívají tytéž city, souhlasí se stejnými hodnotami a řídí se stejnými vzory. Jedinci jsou ale zneužitelní jako složky mechanické soustavy; je to tedy solidarita mechanická. Tam, kde je dělba práce rozvinutá a soudržnost společnosti je výsledkem diferenciace individuí, vytváří se v analogii s fungováním orgánů živých bytostí tzv. solidarita organická. Durkheim byl přesvědčen, že mechanická solidarita převládá v tzv. původních, archaických společnostech, které jsou nediferencované, a individ. osobnost je absorbována kolekt. osobností. Tato solidarita dosahuje svého maxima tehdy, když se celé vědomí jedince přesně kryje s kolektivním vědomím, ve všech bodech mu odpovídá a individualita člověka je nulová. Termín mechanická solidarita nenaznačuje, že jde o solidaritu vytvářenou mechanickými prostředky a uměle, ale že vazba, která spojuje individuum se společností, je analogií vazeb mezi neživými tělesy nebo věcí a osobami. Ve společnostech, v nichž je mechanická solidarita vysoce rozvinuta, nepatří podle Durkheima jedinec sobě. Je doslova věcí, kterou disponuje společnost. Organická solidarita se podobá souhře orgánů vyšších živočichů; každý orgán má svou spec. fyziognomii a svou autonomii a jednota organismu je tím větší, čím je individualizace jeho částí výraznější. Ve společnosti, kde existuje organická solidarita, má každý jedinec svou vlastní funkci a sféru vlatních činností, a proto je nezbytný pro celek soc. života. Každý se přitom podrobuje zvykům a praktikám, jež má společné s celou svou korporací, což ale ponechává velmi mnoho místa svobodné hře lidské iniciativy. Individualita celku zde roste spolu s individualitou částí. Společnost se stává schopnější pohybu jako celek, když zároveň každý z jejích prvků má více vlastních pohybů. Podle Durkheima je třeba, aby kolekt. vědomí ponechávalo otevřený prostor pro individ. vědomí v oblasti spec. funkcí, které samo nemůže reglementovat.

Pojetí s.m. a o. mělo v Durkheimově s-gickém systému dvojí funkci: l. mělo být nástrojem analýzy struktury soudobé kap. společnosti, v níž se oba druhy solidarity vzájemně prolínají, přičemž převažuje solidarita organická (Durkheim neabsolutizoval výlučné panství žádného z obou typů spol. vazby); 2. reprezentovalo určitou typologii spol. vývoje: v počátečních fázích soc. života převládá mechanická solidarita, a čím více se vývoj blíží současnosti (Durkheimově), tím více se prosazují formy organické solidarity.

mechanical and organic solidarity solidarité mécanique, organique organische und mechanische Solidarität solidarietà meccanica e organica

Literatura: Aron, R.: Les étapes de la pensée sociologique. Paris 1967; Durkheim, É.: (1893) De la division du travail social. Paris 1960; Sedláček, J.: Východiska Durkheimovy sociologie. Praha 1982.

Jan Sedláček