Agrarismus
agrarismus – (z lat. agrarius = polní, to z lat. ager = pole) – politický a sociálně hosp. myšlenkový proud a praktická doktrína, podle níž jsou půda a zemědělství základem fungování nár. hospodářství a celé společnosti. A. lze chápat také jako typ agrární politiky usilující o dominanci zemědělství a jeho soc. struktur ve společnosti. A. je relativně ucelenou ideologií. Zdůrazňuje význam půdy a práce na ní pro život národa a lidstva vůbec, zemitost a živý vztah rolníků k půdě, dávající jim údajně větší kompetenci k vůdcovství v národě než obyv. měst, kteří se odcizují přírodě a přirozenému životu, ztrácejí tělesné zdraví a duševní a mravní rovnováhu. Zemědělství je podle a. zdrojem hmotného i duchovního pokroku. Životní řád rolníka je řád tuhé kázně, skromnosti, mravní rovnováhy a vlídné souhry přír. a lidských sil. Podle a. jsou rolníci obrodnou silou národa. A. vznikl v 2. polovině 19. st. v Německu jako reakce na hlubokou agrární krizi. Odtud se šířil jako reakce na nově postavenou agrární otázku do ostatních evrop. zemí. Značného významu dosáhl především ve střední a v jihových. Evropě (např. bulharský Zemědělský svaz vládl po 2. svět. válce až do mimořádně krvavého fašistického puče). A. nikdy nebyl ideologicky jednolitým hnutím, jeho politické postoje se pohybovaly od extrémní pravice až po umírněnou levici.
V čes. zemích se zformoval v ucelený myšlenkový a polit. proud v průběhu agrární krize v l. 1880–1890. Neutěšené soc. ekon. poměry vedly čes. rolníky k organizování všech rak. zemědělců k jednotnému agrárnímu programu. Konference rak. rolníků ve Vídni v r. 1890 navrhla program rolnického hnutí pro celé Předlitavsko, který se stal v podstatě programem i čes. rolnictva. Průkopníkem byl rolník i lidový myslitel A. Šťastný z Padařova, který vydal v r. 1891 v Táboře první rolnický program v Rakousku. V r. 1896 bylo založeno Sdružení českých zemědělců a v r. 1899 vznikla zvl. polit. strana, strana agrární, pod předsednictvím S. Kubra. Ve všeobecných volbách v r. 1907 se čes. a. definitivně ustavil ve vlivnou polit. stranu. Ze 108 poslanců čes. delegace získala agrární strana 28 mandátů a stala se tak nejsilnější čes. stranou. Filozofie a. v polit. podobě agrární strany (nazvané po r. 1918 Republikánskou stranou zemědělského a malorolnickěho lidu) význ. ovlivňovala čsl. polit. život až do 2. svět. války. A. Švehla razil koncepci solidarity zájmů všech rolníků-vlastníků i námezdních dělníků podle hesla „venkov – jedna rodina“. Po Švehlově smrti (1933) čes. a. degeneroval, po 2. svět. válce nebyla činnost agrární strany obnovena, pokusy obnovit ji po r. 1989 nebyly jednoznačně úspěšné. Nejde o tuzemskou specialitu, agrární strany ztratily (s výjimkou Bulharska) svou moc po celé Evropě v souvislosti s poklesem počtu zaměstnanců v zemědělské prvovýrobě. Soudobá hnutí zemědělců v ES nejsou již organizována na principech a. V liter. tvorbě se a. jevil jako idealizace venkovského života. Stal se základem liter. směru ruralismu. Celkově a. vedl ke zmírňování rozporů na venkově a v zemědělství a ovlivňoval dobovou sociologii venkova a sociologii zemědělství.
agrarianism agrarisme Agrarbewegung agrarismo
Literatura: César, J. – Černý, B.: O ideologii československého agrarismu. Český časopis historický, VII, 1959; Frankenberger, O.: Agrarismus. Praha 1923.