Půda

půda – jeden ze tří zákl. výrobních faktorů (vedle pracovní síly a kapitálu), zdroj obživy, ve vztahu k němuž se utvářelo lidské společenství. Od vlastnictví p. se odvíjí soc. strukturace vesnice, na využívání p. je založeno zemědělství jako hosp. odvětví a význ. prvek dělby práce, obdělávání p. je základem určitých profesí. Obděláváním půdy a další zemědělskou i lesnickou činností se vytvářela kult. krajina (jako vedlejší produkt zemědělské činnosti). Vztah k p. a p. sama byly často romantizovány a mytizovány, zejm. beletrií 19. st. Známý je něm. mýtus Blut und Boden, na jehož bázi byly vysvětlovány pojmy lid a národ. Byl oživován i ve 20. st. Převzali a v ideologii jej rozvinuli nacisté (viz např. spisy R. W. Darrého: Das Bauerntum als Lebensquell der Nordischen Rasse, 1929). Spočívala hlavně v glorifikaci selství jakožto pramene nordické rasy. Z poněkud mytizovaného vztahu k p. vycházely i práce některých čes. sociologů a filozofů. I. A. Bláha ve své Sociologii dělníka a sedláka (1925) vymezuje rolníka jako toho, kdo je pevně usedlý na p., kterou vzdělává, k níž má zvl. vztah, který je organizačním principem celého jeho života a zdrojem nových skutečností a hodnot v nár. životě. Na jiném místě hovoří Bláha o „zemitosti“ rolníka. Obdobně idealizuje vztah k p. i E. Chalupný ve své Národní povaze české (1907) nebo např. filozof F. Balej ve Vídeňském deníku (1915), kde říká, že p., černá země, tak jako rodí a poutá rostliny, tak rodí a poutá člověka – třeba její pouta byla nehmotná. Pevná vazba na p. upevňovaná jejím předáváním z generace na generaci byla ovšem nesporným faktem, který ztěžoval např. nucenou kolektivizaci zemědělství v bývalém Československu v 50. l. Tento proces nakonec ale přerušil identifikaci zemědělců s p. (trvání na vlastnických právech bylo zdrojem problémů a represí). Zrušení absolutní renty ze zemědělské p. umožnilo plýtvání p. a její devastaci. Blízký vztah k p. a pocit zodpovědnosti za její stav zničilo také rozsáhlé slučování zemědělských obcí a podniků. Vysoký stupeň specializace ruší přirozenou identifikaci s p., přír. zdroji, krajinou. Velkovýroba používá v zemědělství prostředky, které zvyšují výnos, ale mohou zhoršovat kvalitu životního prostředí. Při používání nejmodernějších technologií se však zemědělci mohou orientovat citem a minulou zkušeností se zacházením s p.. Tradiční vztah k p. reevokuje poněkud alternativní zemědělství. H. Librová (1988) uvádí, že ke kladné změně ve vztahu k přír. zdrojům, implicite i k p., dochází zprostředkovaně přes osvojování městských vzorů hodnotových orientací. Šetrný vztah k p. jako součásti přírody je otázkou vyspělosti ekologického vědomí společnosti.

land terre Erde terra

Věra Dvořáková