Alchymie
alchymie – (původ slova není jasný, ale Plútarchos je odvozoval z arab. al-kemi = černá země, jak byl nazýván starý Egypt) – jedna z tzv. hermetických věd, která bývá nazývána hermetickým uměním a ztotožňována s hermetismem vůbec. Ve starém Egyptě byla a. údajně tajnou chrámovou vědou o životě hmot. Řekové a Arabové (zejm. na konci 12. st.) zprostředkovali rozšíření a. do Evropy, kde byla pěstována jako výroba zlata z méně ušlechtilých kovů, zejm. olova, a jako výroba všemocných lékařských přípravků, tzv. arkán a elixírů života (Paracelsus) a zejm. všeléku (panacea). Lékařské odvětví a., resp. zhotovování lékařských preparátů z kvintcsencí různých kovů i bylin cestou a., bylo nazýváno „spagyrií“. Vrcholným cílem a. bylo zhotovení „kamene mudrců“ ve formě prášku nebo tinktury, pomocí něhož se olovo přeměňuje ve zlato a který je současně všelékem. Ale již G. Dorneus v 16. st. a po něm zejm. C. G. Jung (1944) rozpoznali, že podstatou pravé a. je duchovní proměna člověka, spočívající ve sjednocení vnitřních protikladů jeho duševního života, a že symbolickou a alegorickou řeč klasické a. lze převést do jazyka praktické mystiky. Na této bázi vznikala tzv. spirituální a. Dnes je a. poněkud zjednodušeně považována za předchůdce chemie, ale hermetikové, rozlišující fyzickou a spirituální a., ji stále chápou v jejím původním okultním pojetí.
alchemy alchimie Alchimie alchimia
Literatura: Atwood, M. A.: Hermetic Philosophy and Alchemy. New York 1960; Karpenko, V.: Alchymie. Dcera omylu. Praha 1988; Lasenic, P. de: Alchymie, její teorie a praxe. Praha 1936; Matula, V. H.: Hledání kamene mudrců. Praha 1948.