Sociologie organizace
sociologie organizace – studuje povahu a fungování organizací, resp. tzv. formálních organizací. Po celé 20. st. se tato disciplína vyvíjí souběžně v linii teor. a v linii spíše tech. či manažerské. Zpočátku byl tech. směr pod silným vlivem taylorismu, v teor. proudu dominují myšlenky M. Webera. Pro toto období je charakteristická představa, podle níž organizace fungují nejúčinněji tehdy, podaří-li se přeměnit lidský faktor v zautomatizovaný nástroj plnící příkazy řídícího centra. F. W. Taylor i Weber vycházeli z předpokladu, že „organizační účinnost“ lze maximalizovat jedině za cenu individ. robotizace. V tomto období byly zkoumány především výrobní organizace a systém státní správy. V následující fázi vývoje s.o. probíhající ve 30. až 50. l., sama sebe chápe jako kritickou reakci na fázi předchozí. Výzkum interpersonálních vztahů od počátku 30. l. vedl k novému chápání lidského faktoru. E. Mayo, K. Lewin a další badatelé vyvozovali ze svých výzkumů doporučení zvyšovat participaci podřízených na rozhodování. V kultivaci mezilidských vztahů viděli nový zdroj zvyšování motivace a satisfakce zaměstnanců organizací. V této fázi se prudce rozvíjel proud manažerské literatury, která formulovala pragmatická poučení pro zajištění optimálního chodu výr. i nevýr. organizací. V teor. rovině zapojil oblast lidských hodnot do úsilí o zvyšování efektivity činnosti organizací G. C. Homans. Přes zmíněné odlišnosti zůstávala řada předpokladů oběma fázím s.o. společná. Předpokládá se, že zájmy organizace jsou v principu totožné se zájmy jejích členů, že každý problém řešený organizací má právě jedno optimální řešení a konečně že toto nejlepší řešení, je-li odkryto vědou, se stává maximou činnosti všech členů organizace. V souvislosti s těmito předpoklady se zpravidla podceňují mocenské aspekty ve fungování organizací i odlišnosti zájmů jejich členů.
Přibližně od 60. l. nastupuje třetí fáze ve vývoji s.o. Nový pohled na chod organizací předpokládal změnit názory na povahu soc. jednání, na úlohu mocenských vztahů ve společnosti, na míru racionality organizovaného jednání atd. Mertonovy, Selznickovy či Gouldnerovy analýzy dysfunkcí byrokracie prokázaly, že rysy organizací, jež mají přispět k jejich racionálnějšímu chodu, mohou velmi často posilovat právě ty tendence, které měly být z chodu organizací odstraněny. Například Merton ukázal, že rigidní dodržování organizačních pravidel může vést k „trénované neschopnosti“ zaměstnanců organizací. Gouldner zjistil, že kontrola prováděná pomocí neosobních pravidel může snižovat výkon podřízených. Obecné teorie organizace i konkrétní empir. výzkumy činnosti organizací byly až do poloviny 50. l. založeny na představě soc. aktérů jako bytostí jednajících zcela racionálně. Teprve ve 2. polovině 50. l. aplikoval H. A. Simon na teorii organizace koncepci omezené racionality lidského jednání. Hlavní funkcí organizací jsou omezovat rozsah rozhodování, která jsou jejich členové nuceni činit, a tím redukovat omyly plynoucí z jejich omezené racionality. Oblasti nejistoty, které nejsou organizačními předpisy nikdy zcela odstraněny, se stávají zdrojem mocenského vlivu těch, kdo tyto oblasti kontrolují. V polovině 60. l. formuloval M. L. Olson teorii odlišnosti logiky individ. jednání od logiky kolektivního jednání. Postupně byla opouštěna představa o přirozené jednotě zájmů organizace a jejích členů.
Rozsáhlou syntézu nových přístupů ke studiu provedl M. Crozier. V řadě prací ukázal, jakými způsoby jsou dysfunkčnosti formálních organizací dovedně využívány jejich členy při sledování čistě osobních zájmů. Jestliže Weber považoval organizace za racionální nástroj k plnění stanovených cílů a Merton v nich spatřoval samoúčelné orgány ritualizovaných praktik, M. Crozier vidí v organizacích nástroj k dosahování osobních cílů jejich zaměstnanců. Popisuje, jak řídící i výkonní zaměstnanci dokáží těžit ze zablokovanosti komunikace uvnitř organizací. Ukazuje, jak organizace zbavují své členy zodpovědnosti za samostatné rozhodování a zároveň poskytují alibi jejich neochotě zabývat se záležitostmi klientů. I když literatura zabývající se s.o. je dnes již prakticky nepřehledná, počet témat zůstává poměrně stabilní. Zájem se koncentruje kolem následujících okruhů problémů: povaha autority, hierarchičnost organizací, prostředky kontroly a jejich účinnost, komunikace v rámci organizace, vztah organizace a prostředí, organizace a její změna, povaha rozhodovacích procesů v rámci organizací, strukturní a funkční komparace různých organizací, otázky jejich typologie apod.
V průběhu 2. poloviny 20. st. se okruh zkoumaných organizací postupně rozšiřoval. K již dříve zkoumaným organizacím výr. a správního charakteru přistoupil intenzívní výzkum armády, v 60. l. přišla vlna analýz školského systému a vzdělávacích organizací a zároveň se začínají zkoumat tzv. totální instituce (pojem Goffmanův), tedy zdravotnická zařízení, vězení apod. V průběhu tohoto studia vykrystalizovala řada dalších problematických prvků zatěžujících chod organizací. Jedná se např. o konfliktní vztahy mezi autoritou administrativní a autoritou profesní, kde prvá je dána výší postavení v rámci organizace, zatímco druhá spočívá na specializovaném vědění organizovaných odborníků. Začlenění odborníků do velkých formálních organizací vedlo často k rozporům mezi jejich kritickým úsudkem a profesní etikou na straně jedné a požadavky organizace na straně druhé. Profesionalizovaní byrokraté vyvíjejí značné úsilí ve snaze byrokratizovat jiné profesionály.
Některé výzkumy zpochybňují hierarchičnost jako účelný způsob uspořádání organizací. Zatímco ve Weberově a Taylorově fázi s.o. byl právě v hierarchickém uspořádání spatřován zákl. předpoklad fungování organizací, současná literatura upozorňuje na nevýhody hierarchické centralizace rozhodování. Organizační hierarchie příliš často vede k tomu, že ti, kdo mají moc rozhodovat, nemají k rozhodování potřebné informace, zatímco ti, kdo takovými informacemi na nižších úrovních hierarchie disponují, nemají možnost využít je k rozhodování. Hierarchičnost organizací, jejíž nezbytnost bývá zdůvodňována potřebou kontroly, je problematická také vzhledem k účinnosti samotné kontroly. Neúměrně zvyšuje náklady na kontrolu a brzdí iniciativu podřízených. K ústředním tématům s.o. proto patří snaha odkrýt možnosti sociální kontroly, která by nesnižovala míru identifikace zaměstnanců s cíli organizace, ale naopak by dokázala využít iniciativu samotných zaměstnanců. Decentralizace rozhodování, spolurozhodování pracujících a podporování motivace podřízených ke spolupráci se staly osou úvah převážné části novější manažerské literatury. Mimořádná pozornost je věnována též průběhu sociální komunikace v rámci organizací. Zjišťuje se, že řadoví členové organizací nekomunikují podle požadavků matem. prověřených modelů optimálního toku informací. Využívají komunikace pro své osobní cíle, vhodná informace se v jejich rukou stává privilegiem, které může být využito k obraně vlastních zájmů, a to zcela bez ohledu na oficiální cíle organizace.
Řada omezení výzkumu organizací v minulosti plynula z toho, že studium se soustřeďovalo pouze na organizaci či její subsystémy pojímané izolovaně od okolního prostředí. Nověji se dostávají do centra pozornosti jak vztahy organizace vůči jejím klientům, tak vzájemné vztahy mezi různými organizacemi. Tento pohled umožňuje odhalovat kontraproduktivní rysy četných organizací, které spočívají v tom, že organizace zcela pohlcené svými vnitřními problémy poskytují opak toho, co slibují. Školský systém šíří nevzdělanost, bezpečnostní systém nejistotu apod. S.o. upozorňuje také na vážný polit. problém, spočívající v tom, že organizace, na jejichž hladkém fungování závisí chod mnoha sektorů demokr. společnosti, jsou samy řízeny nedemokr. způsobem. Tento trend je podporován ideologií, podle níž ti, kteří řídí příslušné služby, jsou ve větší míře než samotní klienti kompetentní posuzovat, co klientům prospívá a co jim škodí. K dalším frekventovaným tématům s.o. patří úvahy o možných proměnách charakteru organizací vlivem nástupu nové počítačové techniky. Nová technika v principu umožňuje decentralizovat rozhodování, nemá však žádný vliv na mocenské zájmy špiček organizačních hierarchií, které o podobnou decentralizaci zpravidla neusilují.
sociology of organizations sociologie de l'organisation Soziologie der Organisation sociologia dell'organizzazione
Literatura: Blau, P. – Schoenherr, R.: The Structure of Organizations. New York l97l; Crozier, M.: L acteur et le systeme, Paris 1977; March, J. G. – Simon, H. A.: Organizations. New York 1958; Mayntz, R.: Soziologie der Organizationen. Reinbek 1963; Perrow, C.: Complex Organizations. Glenview 1972; viz též organizace.