Demonstrace
demonstrace – (z lat. demonstrare = veřejně ukazovat) – v polit.-s-gickém smyslu každý projev či akt jednání na podporu nějaké osoby, myšlenky, věci nebo naopak namířený proti nim. Pro d. je typická jistá okázalost a nápadnost. Jde o akt, který má za cíl veř. projevit určité mínění, postoj nebo názor. V užším pojetí se d. rozumí vystoupení určitého počtu lidí ve veř. místnosti či na veř. prostranství k projevení společného smýšlení. Demonstrující se projevují buď provoláváním hesel, zpěvem, nebo pouhou mlčenlivou přítomností. V každém případě je d. druhem nátlaku, většinou polit. Může jít o spontánní nebo organizovanou akci (většinou určitou nátlakovou skupinou, hnutím). Atributy větších veř. d. jsou vlající prapory, odznaky a transparenty nebo i podpisové akce. Demonstrující projevují svoji důvěru či nedůvěru k polit. činným osobám, vládě, prezidentu, vyjadřují svůj souhlas či nelibost s jejich postupem. D. mohou reálně zasáhnout do polit. života země, opakované d. mohou přivodit pád vlády nebo odstoupení polit. činitele, prosadit určitý vládní čin (postup). Účastníci d. často veř. proklamují hosp. požadavky a cíle, ekologické požadavky, práva menšin, odpor vůči válce apod. D. mohou být pokojné, ale i násilné. Alespoň na krátkou dobu vytvářejí vědomí sounáležitosti účastníků. Jsou typickým případem projevů davového chování (viz dav). Jako zvl. forma d. jsou v čes. prostředí chápány manifestace: jsou to slavnostní pokojná masová shromáždění spojená s polit. projevy a s průvody.
Termín d. má i jiné významy: označuje postup, jímž se pomocí důkazových prostředků založených na názoru dokazuje teze z předpokladů; při výkladu či vyučování se d. nazývá předvedení věci, při pitvě předvedení částí těla; v právní praxi je d. popis připojený k právnímu řízení; ve vojenství je d. operací, která má zakrýt vlastní záměr, odvést pozornost či nahnat strach nepříteli (tzv. d. vojenské síly).
demonstration manifestation Demonstration dimostrazione, manifestazione