Sekta
sekta – (z lat. sectus = odříznutý, oddělený) – početně malá, původně zejm. náb. skupina, konstitující se jako opozice vůči konvenční církvi nebo uznávané ideologii. Většinou dočasně působí uvnitř širší organizace či instituce, pak se vydělí, osamostatní, což neprobíhá vždy jako klidný, mírumilovný proces. Ze s-gického hlediska je s. zvl. typ uzavřené skupiny, která mívá vzhledem k dané společnosti marginální charakter, ale často provokuje konfliktní situace. Uzavřenost se projevuje jak tím, že s. má vlastní systém hodnot a norem chování, které ostatní společnost nesdílí, tak tím, že přijímá nové členy jen za přesně definovaných podmínek. I vnitřní strukturace rolí v s. je často velmi specif. a organizace její činnosti podléhá přísným pravidlům. Protože je s. postavena na ideol. (resp. náb.) základě, nejpřísnější vnitřní příkazy a zákazy souvisejí s identifikací s danou ideologií. S. mívají propracovány negativní sankce, které většinou vrcholí exkomunikací. Existují skupiny, které obsahují uvedené rysy jen v menší míře a chovají se částečně jako s. Přechod mezi s. a jinými typy skupin a organizací (např. polit. a náb. spolky, kluby, sdruženími, stranami) může být plynulý. Min. podmínkou pro označení s. je výskyt prvků vlastního „učení“ a jistá míra fanatismu členů skupiny. V čele s. často stojí charismatické osobnosti. Někdy s. fungují jako tajné společnosti. S. bývají součástí náboženských hnutí s programem duchovního obrození jedince i společnosti. Ve středověku obsahovalo učení s. často prvek chiliasmu, reformismu, extremismu (např. ruští „skopci“), bývalo považováno za herezi a členové s. za kacíře. Sami křesťané byli původně považováni za s., která se odštěpila od židovského náboženství. Od prvotní křesťanské církve se pak odděluje extatická asketická s. montanistů a s. doketistů, kteří odmítali věřit, že Kristus se stal opravdovým člověkem a sestoupil na zem ve skutečném těle, o něco později s. donatistů, popírajících účinnost bohoslužebného úkonu mravně nekvalifikovaných kněží a právo biskupů na odpouštění hříchů. Ze středověku jsou známé např. manichejská s. katarů (viz manicheismus) či evangelijní s. valdenských. S. tvořili i původní táborité. Z řady s. vznikly postupně církve, zejm. protestantské, od nich se pak ale odštěpovaly další s. Obdobně vznikaly a vznikají s. i v pravoslaví, ale i v islámu, buddhismu, lámaismu apod.
Celkový počet s. nelze odhadnout. Jejich velikost se pohybuje od desítek členů výše. Podstatou křesťanských s. je zejm. vlastní výklad bible. Typickou sektou působící v dnešních čes. zemích jsou svědkové Jehovovi. V politice byli za s. považovány např. názorově odlišné skupiny v kom. stranách, které se jakkoliv (v levém či pravém směru) odchylovaly od původní nebo státem postulované podoby. Tendence seskupovat se ve znamení ideol. odchylky se nazývá „sektářstvím“ a bývá používána jako negativní labelling. Vážným spol. problémem jsou dnes tzv. sekty mladistvých. Narušují vztahy mladých lidí k rodinám i jejich osobnosti, vzbuzují destruktivní fanatismus spojený s úplným oddáním se poslání s. a zastírající někdy nízké osobní cíle vůdců a zakladatelů. Proto na Západě vyvstalo mezinár. antisektářské hnutí, zahrnující četné tzv. rodinné iniciativy snažící se paralyzovat psych. škodlivý vliv těchto s. (např. Children of God, Familie der Liebe, Moonovy Církve sjednocení aj.). Provádějí se empir. výzkumy psychol. profilu příslušníků s., s-gické analýzy jejich programu. K odpůrcům těchto s. patří i katol. církev a protestantské denominace. Specif. osobnostní typ příslušníka s. ani nenáhodně vyšší podíl psychopatických případů mezi členy s. nebyly prokázány. U rodičů angažujících se v hnutí proti s. se údajně objevuje větší podíl tzv. „narcistických osobností“. Ukazuje se, že negativní psych. vliv má učení a činnost těchto s. zejm. u jedinců s psychopatickou predestinací. Živnou půdou pro vliv dnešních s. mladistvých je ideol. zmatek, soc. nejistota a jiné doprovodné jevy moderní společnosti. S. představují pro mladé lidi možnost úniku, překonání odcizení, vnitřní integraci za cenu dobrovolného vyloučení sebe sama z širší, resp. oficiální skupiny či celé společnosti.
sect secte Sekte setta
Literatura: Kuner, W.: Jugendsekten. Ein Sammelbecken für Verrückte? In: Psychologie heute, č. 9, 1981; Lang, H.: Zur Frage der Attraktivität und Pathogenität von Jugendsekten. Nervenartzt, 1980, č. 51.