Dokumentace obrazová
dokumentace obrazová – (z lat. documentum = naučení, příklad, doklad, svědectví) – v s-gii i jiných spol. vědách způsob shromažďování grafických, fotografických či z filmové technologie nebo z technologie elektronického obrazu vycházejících materiálů (obrazových dokumentů), které ilustrují nebo dokazují obrazovým záznamem, tj. „dokumentují“ určité soc. skutečnosti. D.o. zkoumané jevy buď ověřuje, potvrzuje a verifikuje, nebo je popisuje a ilustruje. Umožňuje překlenout rozpor mezi abstraktností a obecností vědeckého jazyka (s-gických kategorií, matem. symbolů a vyjádření) a bezprostředností a smyslovou názorností života samého. V řadě případů kombinace obrazu a slovního doprovodu navozuje úplnější pochopení obsahu soc. akcí a situací, příp. jejich prožití, zpětné evokování. Znázorňuje dynamiku, popř. proporce popisovaných soc. jevů a procesů. Účastní se neverbální komunikace, vstupuje do ikonosféry, která nabývá stále většího významu. D.o. je součástí moderního jazyka vědy a věd. práce. Je založená především na využití fotografie (viz též fotografie sociologická), filmu nebo videa. Metodol. význam d.o.: a) je podkladem pro obsahovou analýzu a tvorbu typologií, b) usnadňuje práci při kategorizaci, kódování soc. jevů, c) navozuje představu konkrétního soc. prostředí, zvyšuje citlivost vůči detailům tohoto prostředí, d) zveřejňuje zdroje sociologovy inspirace a imaginace.
visual documentation, photogaphic documentation documentation iconographique Bilddokumetation dokumentazione iconografica
Literatura: Collier, J. R.: Visual Antropology – Pholography as a Research Metod. New York 1967; Ligocki, A.: Czy istnieje fotografia socjologiczna? Kraków 1987; Matějů, M. – Linhart, J.: Fotografie a sociologie. Uplatnění fotografie v sociologickém výzkumu. Sociologický časopis, 25, 1989, č. 2.