Komunikace neverbální
komunikace neverbální – (lat. verbum = slovo) – doslova mimoslovní forma komunikace. Termín k.n. se používá k odlišení souboru různorodých forem mimoslovního sdělování od dominantní formy, tj. od komunikace verbální. Obvykle se uvádí tyto formy k.n.: 1. sdělování zrakovým kontaktem (očima); 2. sdělování mimikou, tj. výrazy obličeje; 3. sdělování pohyby, a to jak mimovolními (viz kinesika), tak kult. ovlivněnými gesty; 4. sdělování přiblížením či oddálením od osoby, s níž jsem v soc. interakci (viz proxemika); 5. sdělování bezpostředním přiblížením a dotekem (tzv. haptika); 6. sdělování fyzickým postojem, který při interakci zaujímáme (tzv. posturologie) a sdělování „svrchními tóny řeči“, tj. jinými nežli sémantickými znaky mluvy (viz paralingvistika). Do souboru forem k.n. je někdy zařazováno také sdělování zevnější úpravou, a to jak vlastní osoby (např. pomocí make – upu, úpravou vlasů apod.), tak úpravou šatů. Někteří autoři jdou ještě dále a uvažují o sdělování úpravou domu, chaty, chalupy, volbou auta, místa dovolené, cest atd. V jistém smyslu lze celou tzv. demonstrativní spotřebu považovat za výpověď o soc. postavení formou k.n. Ovlivňování zvukem, krátkým zrakovým vjemem, sekvencí obrazů či jejich opakováním, vzbuzováním libých či nelibých pocitů (tepla, zimy apod.) se stalo součástí metod reklamy. Výtvarné, hudební a do jisté míry i dramatické umění je založeno na k.n. Spec. formou k.n. je tanec, který u přír. národů představuje význ. oblast komunikace s lidmi i nadpřirozenými silami. Podobnou formou komunikace jsou rituální gesta i složitější úkony (např. příprava pokrmů, vykuřování apod.) v praktické magii a do jisté míry i v náboženství.
V běžném životě se neverbálně často sděluje pocit nepřátelství, nenávisti – od výhružných gest přes pěstní útoky až po ozbrojené přepady. Ale i pocity velké náklonnosti mívají tento charakter – přátelské stisky rukou, objetí, polibky atd. Lze říci, že k.n. bývá dominantní v oblasti citové komunikace, i když to neplatí v každém případě, a pak tam, kde nelze použít verbální komunikaci, např. ve styku s nemluvnětem, se zvířetem. Z k.n. se někdy vyděluje jako specif. případ tzv. výkonové sdělení, tj. neverbální sdělení založené na akci. Často se k.n. odehrává na bázi skupin, nemusí to být individ. komunikace. Stejným oblečením, pozdravným gestem a jinými rysy chování sdělují např. spec. komunity mládeže svému okolí svůj odlišný názor na svět. Uniformní oblečení příslušníků řeholních řádů má podobnou sdělovací funkci a navíc vytváří určitou komunikační bariéru. Ale i srocení lidí na veř. prostranství je „výmluvným“ neverbálním, resp. výkonovým sdělením, tím spíše je jím pochodující, klečící nebo hrozící dav. Specif. formou k.n. je přerušení verbální komunikace – výmluvné mlčení. Největší pozornost vědců, hlavně soc. psychologů, vzbuzuje „sdělování očima“. Experimentálně se studuje zaměření pohledu (např. na koho se daná osoba dívá, nedívá), doba trvání daného zaměření pohledu (jak dlouho se na druhou osobu daná osoba dívá), četnost pohledů na různé soc. terče – osoby (např. jak často se během rozmluvy ve skupině daná osoba podívala na kteroukoliv z dalších osob), sekvence pohledů (na koho se podívala předtím, teď a potom), celkový objem pohledů věnovaných určité osobě (po jakou dobu v průběhu celé doby interakce se daná osoba dívala na určitou druhou osobu), což je zákl. údaj v této oblasti, úhel pootevření víček, průměr zornice, odklon směru pohledu od normály obličeje (zda se dívá přímo nebo po očku, do boku), mrkací pohledy, tvar a pohyb obočí při pohledové činnosti, tvary vrásek kolem očí apod. Zprvu se věnovala pozornost jednotlivým vyjmenovaným elementům, později se přešlo na konfigurace ukazatelů.
V protikladu ke gestaltismu, který se zajímal o výraz obličeje, výraz fyzického postoje apod., se od r. 1950 rozvíjí zvl. v anglosaském světě podstatně odlišný přístup v rámci behaviorismu, který byl zřejmě ovlivněn studiem komunikace zvířat. Pozornost je věnována nejen druhům k.n. objevujícím se v dané interakci, ale i jejich komunikačnímu významu, tomu, co se k.n. vyjadřuje. Uvádí se: 1. emoce, vyjadřované zvl. výrazem obličeje a pohledy (např. průměrem zornice); 2. přitažlivost a touha po užším soc. kontaktu v osobním styku; 3. usuzování na charakteristiky osobnosti partnera soc. styku; 4. ovlivňování postojů druhých účastníků interakce; 5. řízení chodu interakce (viz např. roli očí při předávání slova v rozhovoru); 6. kult. vazby toho, kdo k.n. vysílá. Po prvním teor. pojetí M. Argyla se od teorie reciprocity přešlo k teorii dosahování a udržování rovnováhy ve vzájemných vztazích (Peterson) a později k ještě komplexnějším pojetím v souvislosti se zmiňovanou paralingvistikou.
non-verbal communication communication non-verbale non-verbale Kommunikation comunicazione non verbale
Literatura: Křivohlavý, J.: Neverbální komunikace – řeč pohledů, úsměvů a gest. Praha 1988; Křivohlavý, J.: Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha 1988.