Soldát Alois
Soldát Alois
v Opařanech (okr. Tábor)
v Praze
Absolvoval gymnázium v Táboře a římskokatolickou teologii na české Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, v roce 1886 byl vysvěcen na kněze. Působil jako kaplan v Rokycanech, ale již roku 1888 byl povolán na pražskou teologickou fakultu (viz Biskupské semináře) jako adjunkt, zároveň se stal katechetou na pražském akademickém gymnáziu. V roce 1891 byl jmenován zástupcem rektora bohosloveckého semináře. V roce 1893 získal titul ThDr., roku 1903 byl jmenován mimořádným a 1907 řádným profesorem církevního práva a křesťanské sociologie. Po první světové válce se stal kanovníkem Královské kolegiální kapituly u Všech svatých na pražském hradě a obdržel titul Monsignore. Bratr matematika Hynka Soldáta (1850–1915).
Soldát byl především kanonický právník a ke křesťanské sociologii se dostal teprve sekundárně, v souvislosti s církevním nařízením jejího přednášení na teologických fakultách a biskupských seminářích (okrajově se věnoval také liturgice a českým církevním dějinám). V drobných spiscích o svátostném manželství a bytové otázce dělnictva prezentoval oficiální církevní názory, především v polemice s liberalismem (např. proti povolení rozvodů, ve prospěch obecní a státní intervence na trhu s bydlením). Některé příčiny krizových jevů analyzoval prostřednictvím sociologických metod. Vrcholem Soldátovy publicistické činnosti na poli náboženské sociologie je rozsáhlý Nástin základův a všeobecných zásad společensko-hospodářských (1913), pojednávající o základech ekonomické teorie počínaje soudobými teoretickými diskusemi, přes rozbor různých typů vlastnictví, až po otázky státní intervence do ekonomické sféry.
Knihy: Expositio rubricarum missalis et ritualis Romani iuxta praelectiones (P. Kochlík, Praha 1902); Bytová otázka dělnická: Dějiny a přehled úkolů reformy bytové (V. Kotrba, Praha 1905); O jedinosti a nerozlučitelnosti manželství (V. Kotrba, Praha 1906); Nástin základův a všeobecných zásad společensko-hospodářských: Příspěvek katolické mravouky k řešení otázky sociální (Dědictví sv. Prokopa, Praha 1913).
Studie: Přednášky z práva církevního na vysokých školách pražských (Časopis katolického duchovenstva 1893); Představenstvo generálního semináře pražského (Časopis katolického duchovenstva 1894); Z dějin knížecího arcibiskupského semináře v Praze (Sborník Historického kroužku 1896); Celebrování mše sv. v kostele cizím (Časopis katolického duchovenstva 1896); Oratio „A Cunctis“ (Časopis katolického duchovenstva 1897); „Pax tecum“ při líbání sv. ostatků (Časopis katolického duchovenstva 1897); Dodatky a změny generálních a partikulárních rubrik brevíře a misálu (Časopis katolického duchovenstva 1898); Mše de Requiem v oktávách privilegovaných (Časopis katolického duchovenstva 1898); Officium defunctorum (Časopis katolického duchovenstva 1898); O uherském právu manželském (Časopis katolického duchovenstva 1905); Za nerozlučitelnost manželství (Časopis katolického duchovenstva 1906); Kodifikace zákonů církevních a postulata sněmu vatikánského (Časopis katolického duchovenstva 1907); Konstituce „Sapienti consilio“ (Časopis katolického duchovenstva 1910); Vyloučení a propuštění z řádů a náboženských ústavů (Časopis katolického duchovenstva 1912); Encyklika „Singulari quadam“ a otázka křesťanských spolků odborových (Časopis katolického duchovenstva 1913); Sjednocení socialistického a individualistického názoru na otázku sociální v solidarismu (Sociální rozhledy 1925); O původu a účelu státu (Sociální rozhledy 1926).
Literatura: Zdeněk R. Nešpor: Ne/náboženské naděje intelektuálů: Vývoj české sociologie náboženství v mezinárodním a interdisciplinárním kontextu (Scriptorium, Praha 2008); Marie Suchánková: Česká sociologie náboženství (buržoazní provenience do roku 1945) (Ateizmus 5, 1977, 1: 49–61; 2: 163–176; 3: 277–291).
Alois Soldát je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.