Dějiny přírodní
dějiny přírodní – v nejstarším významu popisné vědění o přírodě, geologických útvarech, o nerostech, rostlinách a zvířatech, zahrnující výsledky pozorování, znalosti o praktickém využití i pověsti. Od poloviny 17. st. však to, co přesahuje věd. poznání přír. jevů, je zmiňováno jen jako doplněk výkladu. Od poloviny 18. st. se d.p. stávají také věděním o vývoji kosmu a pozemské přírody a blíží se tak dějinám přírody v dnešním smyslu. Podle C. F. Weizsäckera je dějinnost přírody dána 2. zákonem termodynamiky, který dokládá nevratnost přír. dění. Karel Marx výraz d.p. (přírodně historický proces) užívá pro označení živelného hist. procesu, který se jeví jako cizí, nezávislá a v tom smyslu „přírodní“ síla. Ve svém raném období považoval dějiny lidstva jak za součást d.p., tak za „pravé přírodní dějiny lidí“.
natural history histoire naturelle Naturgeschichte storia naturale
Literatura: Foucault, M.: (1966) Slová a veci. Bratislava 1987; Marx, K.: (1844) Ekonomicko-filozofické rukopisy. Praha 1978; Plinius Starší: Kapitoly o přírodě. Praha 1974; Weizsäcker, C. F. von: Dějiny přírody. Praha 1972.