Družstevnictví

družstevnictví – forma svépomocné hosp. činnosti, jejíž podstatou je zakládání společných podniků, tzv. družstev. Původně šlo především o sdružování do podniků, které poskytovaly určité služby. Povinností člena družstva bylo složení vkladu, příp. dodávky surovin, odběr zboží, ukládání úspor atd. Družstva členům poskytovala mechanizační prostředky, výhody při nákupu zboží a surovin, výhodný úvěr apod. Činnost družstev se rozrostla v řadu specif. forem. V čes. zemích mělo d. charakter rozsáhlého hnutí. Později bylo d. v bývalých social. zemích postulováno jako zvl. forma vlastnictví a členové zemědělských družstev, tzv. JZD, byli definováni jako třída (viz též třída družstevních rolníků). Nejstarší družstevní teorie vyrostly na půdě utopického socialismu a jejich autory byli R. Owen a Ch. Fourier. Za první skutečné družstvo bývá považováno Rochdalské družstvo poctivých průkopníků, založené v r. 1844 tkalci v městě Rochdale v Anglii.

V Čechách a na Slovensku spadají nejstarší pokusy o zakládání družstev do poloviny 19. st. (v r. 1845 vznikl Gazdovský spolok v Sobotišti na Slovensku, v r. 1847 Potravní a úsporný spolek v Praze). Rozvoj tržního hospodářství na venkově a s ním související potřeba levného úvěru pro zemědělce vedla v poslední třetině 19. st. ke vzniku „úvěrních družstev“ podle zásad F. W. Raiffeisena – tzv. raifeisenek, jejichž ekvivalentem byly v oblastech s čes. etnikem „kampeličky“ – pojmenované podle iniciátora jejich vzniku F. C. Kampelíka. Dosáhly značného rozšíření, protože jejich provoz byl levný (spravovali je dobrovolní pracovníci), přijímání jejich úvěru bylo pro zemědělce pohodlné a bezpečné (působily v malých oblastech, kde se členové znali) a úrokové sazby mohly být nižší než u jiných peněžních ústavů, protože měly ze zákona odlišný režim (např. neměly zdaněny rezervní fondy, zato však musely rozpouštět zisk). Začala vznikat i družstva zabývající se výkupem, skladováním a zpracováním zemědělských produktů, obchodem se zemědělskými plodinami a průmyslovými výrobky potřebnými pro výrobu i spotřebu v zemědělských závodech apod. Hospodaření družstev bylo v čes. zemích upraveno nejprve družstevním zákonem z r. 1873 (který mimo jiné stanovil způsob ručení členů), zákonem o povinné revizi družstev z r. 1903 a později v období tzv. první republiky dalšími zákony. Po určité stagnaci v době 1. svět. války došlo k dalšímu rozvoji d. Díky státní podpoře, daňovým úlevám apod., zajišťovaným prostřednictvím polit. vlivu představitelů družstevních svazů i jednotlivých členů družstev, rostl počet i hosp. význam družstev. Nová, převážně zpracovatelská družstva, vznikla v důsledku pozemkové reformy. Založením ústředního družstevního svazu Centrokooperativu v r. 1921 se zlepšila koordinace činnosti jednotlivých družstevních svazů, které byly organizovány na principu územním nebo národnostním (především u něm. menšiny), ale i podle příslušnosti k polit. stranám (hlavně u republikánské a lidové strany). Zemědělská úvěrní, obchodní, elektrárenská, skladištní, lihovarská, mlékařská, sušárenská i další družstva se stala význ. složkou čsl. hospodářství. Na rozdíl od pozdějších JZD to byla dobrovolná sdružení, která se až na malé výjimky nezabývala společným obděláváním půdy. Vedle družstev, jejichž činnost souvisela především se zemědělstvím, existovala i družstva stavební a bytová.

D. mělo i nezanedbatelný význam soc. a v určitém smyslu i výchovný, neboť jeho ústřední myšlenkou byla vzájemná pomoc mezi členy družstva i mezi družstvy navzájem. V období okupace bylo do organizace d. násilně zasahováno, do družstevních orgánů byli dosazováni něm. úředníci a hosp. činnost družstev se musela podřídit potřebám válečného hospodářství. Koncem 40. a počátkem 50. l. byla naprostá většina původních družstev likvidována. Postupně byla zřizována družstva nového typu, která de facto ztratila původní svépomocný smysl a stala se druhem kolekt. hospodaření (viz kolektivizace zemědělství). V 90. l. dochází v zemědělství k transformaci JZD na družstva vlastníků půdy. Z hlediska s-gického je d. význ. faktorem vstupujícím do strukturace společnosti a životního stylu lidí, vytvářejícím specif. typ solidarity a kooperace. Je předmětem zájmu zejm. sociologie venkova a sociologie zemědělství.

cooperative system coopératisme, système coopératif, système de coopératives Genossenschaftswesen cooperativismo

Literatura: Fernandes, R.: Ota Siks Mitarbeiterdgesellschaft und das ihr zugrundeliegende Menschenbild im Licht einer christlichen Sozialethik. Jahrbuch für christliche Sozialwissenschaften, 31, 1990; Michálek, M. a kol.: Zemědělští buditelé. Praha 1937; Třicet let české zemědělské družstevní práce, pamětní spis ÚJHD. Praha 1928; Vilikovský, V.: Dějiny zemědělského průmyslu od nejstarších dob až do vypuknutí světové krise hospodářské. Praha 1936.

-- Jan Maňas