Lobby
lobby – (angl. termín pro halu, předsíň, vestibul – např. v hotelích, divadlech apod.) – výraz používaný pro místnosti před vchodem do jednací síně am. sněmovny (House of Representatives) a senátu, které jsou přístupné veřejnosti a kde je možno setkat se s poslanci a senátory, který v politologii a polit. s-gii a díky sdělovacím prostředkům už všeobecně (i v laické mluvě) nabyl dalšího významu: konotuje jednotlivce a skupiny (lobbisty), kteří se snaží ovlivnit zákonodárství a vládní administraci zákona ve prospěch své zájmové skupiny a organizace. Lobbisté mají prostřednictvím svých styků s volenými členy Kongresu a s úředníky vládní administrativy přesvědčovat členy legislativních orgánů a (nebo) administrace, aby rozhodovali s ohledem na potřeby organizací, které lobbisté reprezentují (ropné firmy, bankéře, odborové organizace, lékaře, učitele apod.). V USA, kde má l. svůj původ, jsou v lobbistické aktivitě zapojeny tisíce osob – nejen na federální úrovni, ale též v jednotlivých státech. Každá větší organizace a zájmová skupina má své (téměř vždy placené) lobbisty. Federální zákon z r. 1946 (Federal Regulation of Lobbying Act) vyžaduje formální registraci lobbistů, cílové prohlášení organizace, kterou reprezentují, jakož i oznámení jejich výdajů a příjmů. Tímto uzákoněním se vlastně l. stala formální součástí polit. života, je částečně pod právní kontrolou. Má možnosti vykonávat vliv (např. pomocí finančních darů od reprezentovaných organizací a skupin ve volebních kampaních atd.) daleko přesahující faktickou sílu skupin, které zastupuje.
Pojem l. v polit. životě zobecnil i mimo území USA, i když bez formálního zakotvení. Ačkoliv mnozí lobbisté používají přijatelné prostředky k prosazení zájmů svých klientů (pokoušejí se např. přesvědčovat o správnosti toho či onoho zákona nebo o jeho negativních důsledcích), mnozí jiní používají nebo se pokoušejí používat metody nezákonné (podplácení, dodávání zkreslených a jednostranných informací apod.). Proto termín l. budí ve veřejnosti především negativní pocity. Je to ale i proto, že l. zastupuje úzké zájmy svých klientů zcela bez ohledu na celonár. zájmy. O nezákonných a protizákonných akcích lobbistů se v záp. demokraciích veřejnost dozvídá díky sdělovacím prostředkům. Legitimní podezření týkající se jejich činnosti je předpokladem jejich kontroly. Do jaké míry jsou zákonodárci nebo vládní činitelé skutečně ve svém rozhodování ovlivněni l., je v podstatě nezjistitelné. Pluralita a různorodost zájmových skupin a organizací „vyzbrojených“ lobbisty však do jisté míry umožňuje členům legislativních orgánů i administrativy vyslechnout nejprotichůdnější hlasy týkající se zákonodárné činnosti nebo interpretace zákonů v praxi. Za neplacenou a neformální lobbistickou činnost lze považovat dopisy členům parlamentu, petice, rozhovory se zainteresovanými občany a vůbec všechny metody, jimiž jednotlivec nebo jeho organizace mají možnost prosazovat své názory a zájmy. Dopisové akce jsou často inscenovány zájmovými organizacemi a skupinami a je skoro nemožné kontrolovat, kdo je autorem dopisu nebo alespoň jeho odesílatelem.
lobby lobby Lobby lobby
Literatura: Finer, S. E.: Anonymous Empire: A Study of the Lobby in Great Britain. London 1958; Key, V. O. jr.: Politics, Parties and Pressure Groups. New York 1958; Millbrath, W.: The Washington Lobbyists. Chicago 1963.