Psychologie klinická

Verze z 10. 12. 2017, 17:55, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (import na produkční server)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

psychologie klinická – (z řec. kliné = lůžko; v angličtině „clinic“ znamená pomoc pacientům, tj. osobám trpícím, což není ale omezováno jen na medicínské aspekty) – pojem vyskytující se ve dvou pojetích. 1. V medicínském smyslu je chápán jako aplikace psychologie na klinické problémy, což je definice E. Sterna (1954), který chápe p.k. jako pomocnou vědu řešící doprovodné a následné problémy osob trpících různými chorobami, tedy v podstatě jako součást lékařské psychologie. Počátek p.k. spadá ale do r. 1896, kdy L. Witmer založil při univerzitě v Pensylvánii Psychologickou kliniku. V témže roce zaváděl psychiatr E. Kraepelin psychologii do psychiatrické praxe. J. McKeen-Cattell (1893) připravil první psychoterapeutické programy a A. Binet (1905,1908) první psychodiagnostické testy. 2. L. J. Pongrat (1977) zastává širší, s-gicky relevantnější pojetí p.k.. Je to pro něj odvětví psychologie, jehož předmětem je diagnostika, modifikace a prevence soc. podmíněných a soc. relevantních poruch prožívání a chování ve výzkumu, učení a praxi. Pojem modifikace je zde širší než pojem psychoterapie, zahrnuje tedy i psychagogiku (vedení psychologickými prostředky) a vyjadřuje, že se p.k. uplatňuje nejen v psychiatrii a jiných oborech lékařství, ale i např. v pedagogickopsychol., manželském a rodinném poradenství a jinde. Pojem poruch prožívání a chování současně naznačuje, že předmětem p.k. nejsou jen onemocnění, nýbrž také funkční poruchy (neurózy a neurotické reakce) a jiné defekty psych. činnosti, tedy také souvislost se spec. defektologickou pedagogikou (léčebnou pedagogikou), soc. terapií a konečně to, že tu nejde jen o psychopatologické případy, nýbrž o problémy takového druhu, jako jsou např. manželské konflikty, záškoláctví, útěky z domova, kriminalita dospívajících, soc. maladaptace apod. Zákl. úkoly p.k. jsou: psychodiagnostika, psychoterapie (resp. psychagogika) a prevence poruch psych. činnosti. P.k. se opírá hlavně o psychologii osobnosti (R. Wallen, 1956). V jiných pojetích je p.k. stavěna vedle obecné psychologie jako disciplína zabývající se jedincem.

clinical psychology psychologie clinique klinische Psychologie psicologia clinica

Literatura: Bouchal, M. a kol.: Lékařská psychologie. Praha 1981; Kondáš, O.: Klinická psychológia. Bratislava 1977.

-- Milan Nakonečný