Sociologie semikvantitativní

sociologie semikvantitativní – (z lat. semi = polo; quantitativus, to z quantitas = počet, množství) – dosud nejucelenější a nejdopracovanější známý pokus o aplikaci principů a metod synergetiky v s-gii. Koncepce s.s., jejímiž autory jsou něm. fyzici W. Weidlich a G. Haag, blízcí spolupracovníci zakladatele synergetiky H. Hakena, reprezentuje v s-gii formalizující trend. S.s. je vybudovaná jako formalizovaná fenomenologická teorie sociální dynamiky. Formální izomorfismus mezi fyzikálními a sociálními systémy, který se zdůvodňuje korespondencí prvků, přechodů mezi stavy prvků a proměnných veličin (tzv. makroproměnných) vyjadřujících globální dynamiku multikomponentového otevřeného systému, umožňuje budovat formalizovanou teorii nezávisle na povaze prvků systému. Formální strukturní podobnost fyzikálních a soc. systémů je důsledkem všeobecných pravděpodobnostních zákonů, kterými se řídí dynamika všech multikomponentových systémů; z jiných hledisek se fyzikální a soc. systémy výrazně liší. Ve statistické fyzice stejně jako v s-gii není možné vypracovat podrobnou mikroskopickou teorii zkoumaných procesů, ale je možné provést adekvátní deskripci dynamiky zkoumaného systému na makroúrovni. Tato deskripce je však možná jen na jevové úrovni, a to na základě pozorovaných souvislostí, odvozených tranzitních pravděpodobností, které vyjadřují pravděpodobnost, že členové nějaké populace přejdou z jednoho do druhého možného stavu (změní svůj postoj na jiný), a vhodně zvolených kontrolních parametrů (konstant, které „řídí“ charakteristické stránky zkoumaného procesu).

K deskripci soc. dynamiky slouží v s.s. zvl. konceptuální prostředky: 1. prostor postojů, kde je každý jedinec jednoznačně charakterizován svým postojovým vektorem, tj. kombinací těch postojů, které jsou relevantní pro poznání zkoumaného procesu; 2. socio-konfigurace, která opisuje rozložení postojů v populaci, reprezentující tak makrostav systému (soustava vhodně zvolených makroproměnných veličin, které umožňují zobrazit dynamiku systému v závislosti na čase); 3. kontrolní parametry, které vyjadřují změny otevřeného systému v důsledku vnitřních interakcí a vlivem vnějších podmínek (jestliže kontrolní parametry překročí jisté kritické hodnoty, znamená to, že v systému dochází ke kvalitativní změně, tj. ke změně jeho makroskopického stavu – uspořádání); 4. parametry uspořádání, které vyjadřují uspořádání (strukturu) systému a jejichž funkci plní pozorovatelné makroproměnné veličiny; 5. situační prostor, který tvoří proměnné veličiny vyjadřující materiální situaci zkoumaného soc. systému (v situačním prostoru je možné každý soc. systém jednoznačně určit jeho situačním vektorem – např. soustavou ekon. proměnných). Předpokládá se, že v soc. systému (ve společnosti) jsou socio-konfigurace a situační prostor v neustálé vzájemné interakci, která má cyklický a nelineární charakter. V důsledku toho probíhají v systému buď samosaturační, nebo samoakcelerační procesy. Zatímco první jsou typické pro tzv. normální, evoluční fázi dynamiky systému, při druhých dochází k radikálním kvalitativním změnám. V nestabilních stavech, které jsou vyvolané cyklickými a nelineárními interakcemi ve struktuře a vychylují systém daleko od rovnováhy, může malá, nepředvídatelná fluktuace přicházející z vnějšího prostředí způsobit kvalitativní změnu systému (nové uspořádání, novou trajektorii apod.).

S využitím uvedených principů, konceptuálních prostředků, i příslušných formalismů jsou v s.s. vybudovány synergetické modely konkrétních procesů: formování názorů, migračních procesů, natalitních a mortalitních procesů, nerovnovážné teorie investicí a interakcí konkurujících si společností apod. S.s. je pokusem o vybudování zvl. verze matematické sociologie. Z metodol. hlediska je možné charakterizovat ji jako koncepci, která je scientistická, singularistická a zakládá se na principech poznávacího realismu. Scientismus a poznávací realismus jsou typickými rysy většiny aplikací synergetiky v matem. orientované s-gii. Singularismus s.s. vyplývá především z toho, že základem modelování soc. dynamiky jsou individ. postoje a změny v soc. systému se odvozují ze změn na mikroúrovni. S.s. není s-gickou teorií v pravém slova smyslu, protože svými modelovými aplikacemi přerůstá do široce koncipované „sociální vědy“ a není teorií ani v systémovém smyslu, protože ji tvoří jen soustava parciálních modelů. Představuje spíše jeden z možných přístupů k matem. modelování soc. dynamiky s řadou zatím otevřených teor. i metodol. otázek.

semi-quantitative sociology sociologie semi-quantitative semi-quantitative Soziologie sociologia semiquantitativa

Literatura: Krempaský, J. a kol.: Synergetika. Bratislava 1988; Schenk, J.: Samoorganizácia sociálnych systémov. Bratislava 1990; Weidlich, W. – Haag, G.: Concepts and Models of a Qualitative Sociology. The Dynamics of Interacting Populations. Berlin, Heidelberg, New York, Springer 1983.

-- Juraj Schenk