Potřeby a zájmy (MSgS)

potřeby a zájmy (MSgS). Potřeba je stav struktury či substruktury, charakterizovaný nedostatkem vnitřních nebo vnějších podmínek k reprodukci a vývoji daného strukturálního celku. Vzniká buď z rozporu dané sociální struktury jako celku a jejího vnějšího prostředí, nebo z rozporu daného strukturálního celku a jeho vnitřních elementů. Ze sociologického hlediska může být strukturálním celkem, k němuž se váže potřeba: 1. lidstvo jako celek, sociální skupina nebo osobnost; 2. sociální činnost jako celek nebo jednotlivé její aspekty; 3. kultura jako celek lidských výtvorů nebo některý její aspekt. Pojem potřeby implikuje předmětnou intenci, tendenci k ukojení. V tomto smyslu jsou sociální potřeby zdrojem sociálního pohybu, tj. fungování a vývoje společnosti, předpokladem sociální činnosti. Neuspokojení potřeb působí frustraci a vývojovou stagnaci, v krajním případě i zánik dané struktury.

Potřeby jsou objektivním základem sociálních zájmů. Pojem potřeby vyjadřuje vnitřní a vnější determinovanost strukturálního celku. Pojem zájmu implikuje principy lidského chování jako cílově zaměřené činnosti. Zájmy se vztahují k lidstvu jako celku, globálním společnostem, sociálním třídám, sociálním skupinám nebo osobnostem a jeví se jako intence k uspokojení určitých potřeb cílově orientovanou činností. Jsou výrazem rozporu mezi potřebou a možností jejího ukojení. Jako subjekt-objektové kategorie k analýze lidské činnosti zahrnuje zájem v určité míře a v určitých proporcích jak aspekt poznání, tak i aspekt hodnocení, a to jak potřeb, tak i možností jejich ukojení. Zájem je vnitřně strukturován; implikuje určitou míru poznání a hodnocení potřeb, určitou míru poznání a hodnocení subjektivních i objektivních možností k ukojení potřeb a vzhledem k tomu i určitou formulaci, volbu a hierarchizaci cílů a prostředků. Z gnoseologického hlediska je nutno odlišovat zájmy iluzivní od zájmů objektivních, zájmy podstatné od nepodstatných. V tomto smyslu je postižení objektivního podstatného sociálního zájmu vědeckým úkolem. Z hlediska prostorově časové podmíněnosti lidské společnosti je nutno odlišovat zájmy jednak podle ekologického principu (zájmy lokální, územní atd.), jednak podle časového principu (zájmy přerůstající z minulosti, okamžité a perspektivní). Vzhledem k lidské činnosti má zájem motivační funkci. Zájmově podmíněná činnost má podle poměru objektivních a subjektivních možností dvě vzájemně se prolínající tendence: tendenci adaptace jednotlivce nebo skupiny k daným podmínkám prostředí a tendenci přetváření daného prostředí vzhledem k potřebám jednotlivce nebo skupiny.

Strukturálně funkcionální škola vytvořila několik pokusů o hierarchizaci lidských potřeb. B. Malinowski, vycházeje z analogie mezi biologickým a sociálním organismem, považuje za základní potřeby biologické (metabolismus, reprodukce, fyzický komfort, bezpečnost, pohyb, růst, zdraví) a interpretuje sociální činnost v poslední instanci jejím funkčním vztahem k těmto základním potřebám. V Malinowského koncepci je výrazně podceněna svébytnost a relativní samostatnost potřeb, které se vztahují k mimobiologickým aspektům lidí, k jejich společenskému životu, k jejich duchovním potřebám jakožto osobností, k rozvoji kultury samotné. Malinowski — ač byl funkcionalista — nevzal v úvahu, že historicko-genetická odvozenost potřeb neurčuje jejich místo v hierarchii potřeb a že z ní nevyplývá jejich funkční podřazenost potřebám historicky starším. Jinak řečeno, prvotnost a druhotnost, nadřazenost a podřazenost potřeb se mohou uplatňovat v protikladných vztazích, jestliže otázku sledujeme z historicko-genetického nebo ze strukturálně funkcionálního hlediska. V novější koncepci T. Parsonse a R. K. Mertona se vychází ze sociálního systému a jeho potřeb. Potřeby udržení rovnováhy sociálního systému se stávají v podstatě kritériem funkčního hodnocení lidské činnosti. V této koncepci ustupuje do pozadí vývojový aspekt sociálního pohybu.

Z hlediska dynamického holismu na podkladě klinických experimentů vypracoval teorii hierarchie potřeb A. H. Maslow. Dělí potřeby na základní a rozvojové (nazývané též potřebami bytí). Kritériem rozlišení je mechanismus a efekt fungování. Základní potřeby jsou spjaty s nedostatkem, mohou být uspokojovány jen v určitém fyzickém a společenském prostředí a konečným efektem jejich neuspokojení je frustrace a zánik. K základním potřebám počítá potřeby fyziologické, bezpečnosti, přináležitosti a lásky, ocenění, sebeuskutečnění, vědy a porozumění a estetické. Kritériem jejich hierarchického uspořádání od nižších k vyšším je jejich zprostředkovanost. Potřeby rozvoje jsou podle Maslowa nezávislé na fyzickém a společenském prostředí, nejsou dočasné, ale trvalé a jejich neukojení nepůsobí frustraci. Jejich efektem je umocnění vlastní aktivity. Kromě problematického kritéria odlišení základních a vývojových potřeb projevuje se v této Maslowově koncepci nedocenění kulturních činitelů diferenciace a tendence k ahistorickému univerzalismu.

V marxistickém pojetí nelze izolovat fyziologické a biologické potřeby od potřeb sociálních. Jelikož vztah člověka k vnější a vnitřní přírodě je vždy zprostředkován mezilidskými vztahy a sférou kultury, především přes výrobní proces, mají tyto potřeby sociální charakter.

Pojetí společnosti jako vývojového procesu střídání sociálně ekonomických formací vylučuje postulát univerzální hierarchie lidských potřeb. Potřeby a zájmy jsou v různých historických etapách, na různých vývojových stupních společnosti a v různých sociálních systémech různě strukturovány, funkcionálně vázány a hierarchizovány.

Východiskem marxistické koncepce diferenciace sociálních potřeb je marxistické pojetí sociálního procesu jako praxe. Toto pojetí implikuje základní dimenze sociální struktury: 1) lidé jako subjekty a objekty činnosti; 2) vlastní činnost lidí diferencovaná podle jednotlivých oblastí společenského života; 3) vnější a vnitřní přírodní podmínky života společnosti; 4) kultura jako souhrn materiálních i nemateriálních produktů lidské činnosti, která vytváří podmínky jejich další činnosti. Z hlediska přírodní podmíněnosti sociálního života lze do jedné skupiny vydělit potřeby ekologického a biosociálního charakteru. Z demoskopického hlediska lze vydělit potřeby určitých mezilidských vztahů a diferencovat potřeby v souladu s historickým vývojem diferenciace a integrace lidstva jako celku. V tomto smyslu lze diferencovat lidské potřeby na potřeby globálních společností, sociálních tříd, skupin a osobností. Z akcionálního hlediska lze vydělit skupinu potřeb vztahujících se k lidské činnosti v jejích různých formách (aktivita, tvorba, práce atd.) a speciálních projevech. Marxismus neredukuje sociální činnost na sumu subjektivních aktivit, ale chápe ji jako soustavu procesů, určenou systémem sociálních regulativů. Proto pro diferenciaci potřeb vztahujících se k lidské činnosti je závazné předmětné zaměření jednotlivých činností. (Z tohoto aspektu je možno diferencovat sociální potřeby na ekonomické, politické, ideologické aj.) Z kulturologického aspektu lze vydělit sféru kulturních potřeb, tj. potřeb určitých materiálních výtvorů (např. techniky), objektivovaných sociálních vztahů (např. institucí) a objektivovaných duchovních výtvorů (např. vědy, umění, principů činnosti), které se stávají podmínkami, prostředky a regulátory společenských činností. Kultura jako regulátor lidských činností vytváří relativně stálý systém se svými specifickými potřebami. Vzhledem k potřebám relativní stability tohoto systému lze hodnotit funkčnost lidské činnosti. Kulturní potřeby nelze však redukovat na potřeby kulturního systému. Vývojová koncepce marxismu podřizuje hodnotový systém daného kulturního systému humanizační hodnotové orientaci; proto zahrnuje do kulturních potřeb i transcendenci daného kulturního systému.

Marxistické pojetí sociálního pohybu zahrnuje v jednotě aspekt fungování a vývoje. Z hlediska těchto dvou aspektů pohybu společnosti lze dělit potřeby na potřeby existenční, tj. potřeby, jejichž ukojení je podmínkou reprodukce daného strukturálního celku, jeho zachování na dané úrovni, a na potřeby vývojové, tj. potřeby, jejichž ukojení vede k další diferenciaci a integraci dané sociální struktury a tím i k její relativně větší nezávislosti na prostředí. Zájmy spojené se vznikem kvalitativně vyššího cíle se označují jako aspirace.

Potřeby nejsou v kontextu sociální struktury izolovány; prolínají se a jsou vzájemně funkčně spjaty. Tak konkrétní potřeba zahrnuje obvykle jak aspekt existenční, tak i aspekt vývojový. Motivačním zdrojem nebývá izolovaná potřeba, ale komplex potřeb vzájemně spjatých. Uspokojení potřeby, která zprostředkovaná v podobě zájmu se stává motivem cílového jednání, se realizuje uspokojením řady potřeb jiných, které mají vůči této potřebě instrumentální charakter. Tak vznikají vzájemně se prolínající řetězce potřeb. I když lze obecně konstatovat, že uspokojení základních existenčních potřeb je podmínkou uspokojení potřeb vývojových, nelze z této obecné teze vyvozovat závěry pro motivační strukturu konkrétního, historicky určitého cílového jednání. Aktuálním motivačním zdrojem se stává hlavní článek řetězce potřeb, tj. uspokojení potřeby, která má klíčový instrumentální význam pro danou zájmovou orientaci. Tento hlavní článek je historicky proměnlivý a jeho odhalení je záležitostí úrovně poznávací analýzy.

Marxovo materialistické pojetí dějin vychází z předpokladu zákonitého vztahu mezilidských vztahů a vztahů mezi člověkem a přírodou. Výrobní proces jako existenční podmínka lidské společnosti ve své konkrétní historické podobě určitého výrobního způsobu implikuje prostřednictvím daných výrobních vztahů jednak vztah lidí k přírodě, jednak vztah k produktům své vlastní činnosti. V tomto smyslu určuje způsob výroby i celkovou strukturu lidských potřeb dané společnosti v určité historické etapě. Marxistický sociologický monismus vyjádřený aspektem sociální základny a nadstavby vymezuje určující význam ekonomických zájmů pro celkovou strukturu zájmů té které společnosti v dané vývojové etapě. Marxistické zdůraznění významu ekonomických zájmů pro strukturování společenských zájmů poskytuje nástroj ke konkrétní interpretaci zprostředkovanosti specifických zájmových sfér v celku sociální struktury, nevede však k redukci těchto zájmových sfér na sféru zájmů ekonomických.

Marxismus — vycházeje z určujícího významu výrobních vztahů pro vztah lidí k přírodě, ke svým vlastním výtvorům i pro společenskou organizaci a dělbu práce — zdůrazňuje význam třídního principu pro strukturování sociálních potřeb a zájmů. Aniž by redukoval analýzu skupinových zájmů na třídní makroanalýzu, zdůrazňuje podstatný význam třídní strukturace zájmů pro formování sociálních hnutí a tím i pro objektivní interpretaci vývojové dynamiky třídně antagonistické společnosti.

V třídně antagonistické společnosti jsou třídně určené zájmy vykořisťovaných a vykořisťovatelů neslučitelné na bázi dané sociálně ekonomické formace, proto se jednota společnosti udržuje především mocenskými prostředky. Kapitalistická zbožní výroba sice rozvinula strukturu lidských potřeb, zároveň však z těchto potřeb vytvořila prostředek vykořisťování. Existence soukromého vlastnictví umožňuje, aby se zmnožované neukojené potřeby jedné skupiny lidí staly prostředkem ukojení potřeb druhé skupiny. Ve společnosti socialistické je na principu kolektivního vlastnictví založena nová, vyšší zájmová jednota společnosti, mizí antagonistický charakter dělby práce, proto mizí i třídně antagonistický charakter zájmové struktury společnosti. Nemizí však dělba práce, a proto nemizí ani zájmová diferenciace společnosti. Při zachovávání vědeckých principů komplexního řízení společnosti nevede řešení této zájmové diferenciace k dezintegraci společnosti, ale naopak k její vyšší integraci. Rozvoj socialistické demokracie, která umožňuje permanentní manifestaci diferencovaných společenských zájmů, spolu s vědeckým výzkumem zájmové struktury socialistické společnosti a s koncepcí komunistického člověka s rozvinutým bohatstvím potřeb, která dává socialistické společnosti kritérium progresívnosti vývoje, vytváří předpoklady plynulého fungování i progresívního vývoje socialistické společnosti.

Literatura: Linhart J., ed., Vývoj osobnosti a její rozvoj v socialismu, II, Praha, 1952; Marx K., Ekonomicko-filosofické rukopisy, Praha, 1961; Maslow A. H., Motivation and Personality, Harper, New York, 1954; Mužík J., Subjekt a objekt, Praha, 1964; Problemy osobowości i motywacji w psychologii amerikańskej, Państwowe wydawnictwo naukove, Warszawa, 1964.

Miloš Kaláb (?)