Tradice

Verze z 21. 9. 2020, 07:17, kterou vytvořil imported>Admin (Přidána poslední věta Viz též heslo společnost konzervativní nebo společnost posttradičníPetruskových Společnostech (2006))
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

tradice – (z lat traditio = odevzdávání, vypravování, zpráva) – přetrvávající vzory chování, redukující nejistotu rozhodování. Je to jeden ze způsobů orientace kolektivního jednání. Kromě uvedené pragmatické funkce plní t. funkci symbolickou: zpřítomňuje hodnoty, které jsou v dané kultuře či subkultuře považovány za zvlášť význ. a které se proto často mění v normativní vzorce chování, ve zvyky, obyčeje, mravy. Fungování t. v její pragmatické funkci analyzuje např. M. Weber ve své koncepci tradičního jednání. Jednání orientované na dodržování t. převládalo ve společnostech, v nichž chyběly jiné způsoby testování vhodnosti určitého jednání. Vzory jednání osvědčené tradicí byly proto preferovány jako nejspolehlivější. S rozvojem věd. a tech. poznání ustoupila tato strategie účelově racionálnímu jednání, které neomezuje prostředky k dosažení cíle na jednání testované minulými generacemi. Také v moderní společnosti však přetrvává t. ve své symbolické funkci. Slouží k oživování a zpřítomňování hodnot, které jsou z různých důvodů význ. pro současnost. Manipulace s t. podle potřeb přítomnosti se projevuje na příkladu výročí. Pragmatická i symbolická funkce t. byla propojena v instituci tradičního panství, analyzované rovněž M. Weberem. Kontinuita moci zde byla zajišťována i legitimována vírou v posvátnost a neporušitelnost institucí a vztahů předávaných mezi generacemi. Tato víra je v moderní společnosti nahrazena vírou v posvátnost a neporušitelnost norem ustavených právní cestou. To vedlo k nahrazení tradičního panství panstvím byrokratickým. Obecně lze t. řadit k význ. faktorům sociální statiky. Optimální míra závaznosti t. a úcty k t. působí na straně jedné proti ztrátě hist. paměti a proti pocitům vykořeněnosti, na straně druhé dokáže zabránit tomu, aby se úkony diktované t. neproměnily v samoúčelnou rutinu.

tradition tradition Tradition tradizione

Literatura: Weber, M.: Wirtschaft und Gesellschaft. Tübingen 1925.

Jan Keller


Viz též heslo společnost konzervativní nebo společnost posttradičníPetruskových Společnostech (2006)