Společnost hrabivá (PSpol)
Společnost hrabivá
Jedno z prvních nelichotivých označení pro soudobý kapitalismus pochází z pera britského socialisty, spolutvůrce „politického a mravního programu“ Labour Party, významného historika a ekonoma Richarda Henry Tawneye. Tawney by nepochybně vstoupil do dějin sociologického myšlení již svým pozoruhodným (a nenáhodným) pokusem rozvinout weberovskou inspiraci o původu „ducha kapitalismu“ z protestantské etiky, protože mu byla bytostně sympatická idea skromnosti, umírněné askeze nezbytné k tomu, aby společnost opravdu fungovala jako morálně lidský organismus. Spisu Religion and the Rise of Capitalism z roku 1926 předcházela knížečka, která mu zjednala mimořádnou popularitu – The Acquisitive Society, která vyšla v roce 1920 a byla rychle přeložena do češtiny pod nepříliš šťastným dobovým názvem „výdělkářská společnost“. Pojem acquisitive má (jak je to v angličtině ostatně obvyklé) ještě několik dalších významů, například nenasytný, hrabivý, hamižný.
Aniž bychom jakkoliv chtěli zjednodušovat dějiny britského (přirozeně nemarxistického) socialismu, Tawney patří k oné linii, která sdílí „fabiánskou představu“, že společnost je sice nutno změnit, ale že proces změny musí být povlovný, graduální. Britský „fabiánský socialismus“, k němuž patřili manželé Webbovi, H. G. Wells, G. B. Shaw aj., který však nikdy neměl více než několik málo tisíc stoupenců, je pojmenován podle římského vojevůdce Fabia, jenž udolal Hannibala tím, že „uměl čekat“: sociální změnu není radno uspěchat, je třeba ji připravit „drobnou prací“ (jak nevzpomenout Masaryka) a přesvědčováním. Výsledkem nebude společnost „rovných“, ale společnost redistribuované moci: majetková elita bude nahrazena elitou intelektuální.
Tawney nesdílel ani zdaleka všechny fabiánské vize. Ve své knize podrobil nicméně soudobý kapitalismus radikální kritice především proto, že v něm došlo ke dvěma „rozvodům“: k oddělení práce a vlastnictví a oddělení vlastnictví a sociální jistoty. Společnost vstoupila do industrializační fáze, v níž došlo k pádu tradiční morálky (mj. jako základu klasického kapitalismu) a k ustavení „tyranie bezfunkčního vlastnictví“. Vlastnictví se stává samo sobě účelem a společnost se proměňuje v seskupení lidí podle principu „iracionální nerovnosti“ (dlužno dodat, že problémem rovnosti se Tawney zabýval v roce 1931 ve velké knize The Equality). Podle Tawneye „neexistují žádné mravní hranice v dosahování hospodářských cílů, vlastnická práva jsou primární a veřejný zájem druhořadý a nahodilý“. Jediným smyslem hrabivé či „výdělkářské“ společnosti je nabývat vlastnictví, obohacovat se a tomu podřídit všechny sociální hodnoty a mravní a sociální normy a vzorce chování. Tawney již tehdy cítí jako vážný problém postavení brain workers, těch, jimž on sám říká „intelektuální proletariát“. Idea tato je vyslovena tři čtvrtě století před formulací teze, že i ve vyspělé informační společnosti (a tou společnost Tawneyovy doby rozhodně nebyla) může existovat tzv. intelektuariát, lidé, kteří nebudou v postfordistické společnosti sice již pracovat u běžícího pásu, ale jejichž činnost nebude nikterak intelektuálně bohatá, ani nebude poskytovat individuální satisfakci.
Tawney navrhuje pozitivní alternativu (v něčem připomíná „skladebnou společnost“ našeho J. L. Fischera): společnost hrabivou musí vystřídat společnost funkcionální, protože „má-li být společnost zdravá, musí se lidé vidět nikoliv jako držitelé vlastnických práv, ale jako nástroje dosahování sociálních cílů“. Ačkoliv vlastnická práva nemají být zrušena „po bolševicku“, společnost má být organizována nikoliv podle nich, ale podle sociálních funkcí, konkrétně: 1. vlastnická práva mají být zachována potud, pokud je bude „doprovázet výkon služby“, 2. výrobci mají být v přímém styku s celkem, pro který se výroba provozuje, a 3. povinnost udržování služby (tedy realizace funkcí) má spočívat na odborných organizacích. Mimořádnou roli připisuje Tawney také spotřebiteli a jeho kontrole toho, co a jak se vyrábí. Celá Tawneyova koncepce, jistě dnes již v mnohém antikvovaná, ale v lecčems živá, se dá shrnout v tezi – „musíme klást větší důraz nikoliv na možnosti, které průmyslová organizace skýtá jednotlivcům, ale na sociální funkce, které plní“.
Jak patrno existují i jiné varianty „kolektivistického“ (přesněji: sociálního) pohledu na společnost než ty, které zkompromitovala neblahá politická praxe. Jejich životnost nespočívá v konkrétních návodech, ale v jejich mravní apelativnosti: lecčemus by se bylo bývalo dalo předejít, kdybychom hned na počátku transformace tak radikálně neoddělili vlastnická práva od společenských závazků, jež jsou na ně vázána. Nebo by alespoň být vázána měla.
Literatura:
Tawney, R. H. [1920] 1926. Výdělkářská společnost. Praha: Nakladatelství Jana Laichtera
Tawney, R. H. [1926] 1975. Religion and the Rise of Capitalism: A Historical Study. Harmondsworth: Penguin Books
Viz též heslo socialismus fabiánský ve Velkém sociologickém slovníku (1996)