Inhibice
inhibice – (z lat. inhibeo = zadržet, zarazit, odvrátit) – mnohovýznamový termín, který obecně znamená znemožňování či úplnou zástavu určitého procesu, zábranu v jeho pokračování, i když jsou přítomny podněty, které za normálních okolností uvádějí proces v pohyb. Psychol. se i. chápe jako stav organismu, kdy nějaká funkce či regulační mechanismus jsou utlumeny nebo úplně zastaveny. I. je ovšem také útlum jako protiklad excitace. Díky inhibičním mechanismům se např. zužuje pozornost při myšlenkové koncentraci na důležitý problém. Termín i. se používá při popisování paměti. Proaktivní i. (útlum) se projevuje tím, že pozdější položky v řadě se hůře pamatují než dřívější. Retroaktivní i. se vyskytuje, následuje-li po zapamatování činnost podobná činnosti při učení: pak se snižuje efekt učení, v paměti je podrženo méně. Při reproduktivní i. máme potíže s vybavením naučené látky. Poslední druh je afektivní i., která je způsobena vlivem příliš intenzívní emoce na vybavení zapamatovaného nebo věrné vzpomínky na skutečný zážitek. Na afektivní útlumy a zkreslování paměti bere zřetel především soudní a forenzní psychologie při ověřování věrohodnosti svědectví. Několik významů i. rozeznává psychoanalýza. Většinou tak označuje stav, kdy jeden psych. proces brání, tlumí rozvoj jiného procesu (např. úzkost může tlumit sexuální touhu, obava z neúspěchu může inhibovat verbální dovednosti). Psychoanalytické chápání i. poukazuje především na její symptomatickou hodnotu (kvalitu). I. je pokaždé výsledkem vnitřního konfliktu, střetu protikladně působících sil v psychice. Inhibující (tlumící, potlačující, vytěsňující) tendence nacházejí zpravidla výraz v instancích ega či superega, zatímco inhibované procesy jsou většinou pudové (instinktuální) impulsy nebo jejich sublimované deriváty (inhibován může být zírací pud nebo v sublimované podobě potřeba estetiky). V egoanalytickém pojetí stojí i. v protikladu k symptomu: i. je celková ztráta důležité psych. funkce, zatímco symptom je její porucha. I. samozřejmě ovlivňuje jednání, brání určitým projevům, deformuje plnění spol. rolí. Kromě toho lze pojem i. přenést i do soc. oblasti, na fungování soc. mechanismů. Útlumové faktory mohou blokovat pracovní proces, specif. komunikační procesy apod.
inhibition inhibition Inhibition, Hemmung inibizione
Literatura: Fenichel, O.: The Psychoanalytic Theory of Neurosis. New York 1945; Meili, R. – Roracher, H.: Učebnice experimentální psychologie. Praha 1969.