Onomastika
onomastika – (z řec. ónoma = jméno) – obor, který se věnuje jménům vlastním, tj. osobním a zeměpisným, živočichů a rostlin, jejich původu, historii apod. Podle toho se rozlišují: antroponomastika (z řec. antrópos = člověk), tj. nauka o jménech osobních, toponomastika (z řec. topos = místo) neboli nauka o jménech místních, zoonymie (z řec. zoon = živočich), což je nauka o vlastních jménech zvířat, a fylonymie (z řec. fylon = list), nauka o vlastních jménech rostlin. Dvěma hlavními, s-gicky zajímavými oblastmi o. jsou antroponomastika a toponomastika. Antroponomastika se zabývá křestními jmény, příjmeními, přezdívkami, rodovými jmény apod. Ve všech těchto jménech se obrážejí spol. a kult. proměny, cítění náb. i nár. Např. v období průniku křesťanství se začínají používat jména světců, v čes. obrození tzv. vlastenecká jména, rodná jména i příjmení jsou rozlišena stavovsky (na jména vyhrazená panovníkům, šlechtická, měšťanská, inteligentská, venkovská). Příjmení, zpočátku nezávazná a nestálá, odvozená od rodiče, místa pobytu, vlastence apod. se proměňovala během doby ve stálá a dědičná, závazná a neměnná (např. Palacký = z Palačova; Mařák = syn Mářin; Švec; Hlava; Suchý). Tvoření příjmení byl v Čechách dlouhý proces, který se táhl od 13. st., postupoval od šlechty k měsťanstvu a venkovanům (v Táboře byly ještě v 16. st. rodiny bez příjmení); dokončen byl až v době josefínské. Teprve v 18. st. se příjmení stává hlavní složkou jména. Od 16. st. se ujímá obyčej používat více křestních jmen. Důvody byly náb. (nositel více křestních jmen měl více patronů) i spol. (bylo možno uctít více příbuzných a kmotrů). Toponomastika se týká jmen přírodou i člověkem vytvořených objektů, jako jsou řeky, hory, města, země, sídliště, ulice, ale i organizace, instituce aj. Je velmi propojena s historií společnosti, s jejími spol. a polit. proměnami, s rozvojem vesnic, měst, se změnou obyv. a jejich jazyka. Příkladem mohou být změny názvů měst, ulic apod. v Československu po r. 1918, 1938, 1945, 1948, 1968, 1989, nebo změny názvů měst v SSSR po VŘSR a pak opět po rozpadu SSSR.
onomastics onomastique Onomastik, Namenkunde onomastica