Ontologie
ontologie – (z lat. ontologia, to z řec. on = jsoucí a řec. logos = slovo, mluva, věda) – věda o bytí, resp. novověký výraz pro zákl. fil. disciplínu zabývající se bytím jako takovým. Jako učení o tom, co opravdu je, jako hledání nejobecnějších pojmů o bytí, jako vypracování zákl. významů a určení bytí směřovala o. k tomu, co má platit nadčasově, všeobecně, ke stále trvajícímu vyššímu řádu všeho, co je. Implicitně představovala význ. součást antického i scholastického filozofování, později (od Ch. Wolffa Ontologia, 1730) se její obsah stává součástí nebo přímo základem metafyziky. V této podobě byla ostře kritizována a odmítnuta I. Kantem, který ukázal neudržitelnost zákl. metafyzických kategorií – substanciality a kauzality – jako kategorií bytí a připustil je jen jako apriorní, jako formu myšlení v zásadě předcházející zkušenost. Teprve ve 20. st. v souvislosti s rozpadem tzv. novokantovství dochází k pokusům o aktualizaci ontologické problematiky. O. jako fil. disciplína zde ovšem dostává jiné určení a prosazuje se zejm. v souvislosti s analýzou povahy, základů a platnosti kategorií. Je situována jednak mezi fenomenologii (zejm. jako vypracování „významu“) a metafyziku (jako hledání základů, podstaty a smyslu jsoucího), jednak na hranici mezi jednotlivými spec. vědami a jejich teoriemi. V poslední době v souvislosti s rozmachem filozofie jazyka a těch teorií vědy, které zdůrazňují nesubstanciální a neinduktivistickou povahu našeho vědění, a zejm. s postmodernistickými kritikami univerzalistických, unitaristických, avantgardistických, v tzv. „metanaracích“ založených projektů poznání a vědění se zdá ontologická problematika opět ustupovat do pozadí.
ontology ontologie Ontologie ontologia
Literatura: Diemer, A.: Einführung in die Ontologie. Düsseldorf 1959; Hartmann, N.: Zur Grundlegung der Ontologie. Berlin 1948; Heidegger, M.: Sein und Zeit. Tübingen 1928; Kaulbach, F.: Einführung in die Metaphysik. Darmstadt 1972.