Reprodukce sociální
reprodukce sociální – opakování či obnovování uspořádání a struktury společnosti, analogicky jako je demografická reprodukce nahrazováním generace mrtvých nově narozenými. Do s-gie byl ale pojem r.s. převzat zřejmě z ekonomie, kde ekonomická reprodukce označuje neustále se obnovující procesy výroby, rozdělování, směny a spotřeby. R.s. se většinou studuje jako tendence k udržování či obnovování struktury institucí, daného typu uspořádání spol. vztahů, sociální struktury, resp. velikosti, postavení a vzájemných vztahů jednotlivých tříd a skupin, příp. i jejich stylu života. Jestliže v r.s. převládá moment uchování, příp. obnovování přesně v původní podobě, je to známka stability, která může vést ke stagnaci. Dynamický spol. vývoj je charakterizován vstupem nových momentů do reprodukčního procesu. Sociální změna nemusí být pojímána jako protiklad r.s., ale jako přenesení váhy na jiné soc. prvky a vztahy. O r.s. lze uvažovat na různých úrovních strukturace společnosti a její hodnocení je ovlivněno způsobem vymezení reprodukující se jednotky. Stejně jsou relativizovány reprodukční cykly. Ve srovnání s demogr. a ekon. reprodukcí je r.s. obsahově variabilním, nepřesným, poměrně málo používaným pojmem, i když pojmy r.s. a „reproduktivní činnost“ jsou význ. koncepty strukturační teorie Anthonyho Giddense. V některých koncepcích se reprodukční aktivity stavějí do protikladu k tzv. transgresivním činnostem, které znamenají duchovní přesah udržování biol. a hmotné existence.
social reproduction reproduction sociale soziale Reproduktion riproduzione sociale
Literatura: Bourdieu, P. – Passeron, J. C.: La reproduction. Paris 1970; Giddens, A.: Contemporary Critique of Historical Materialism. Berkeley 1981; Kozielecki, J.: Transgresyjna koncepcja człowieka. Warszawa 1988.