Revoluce hlav a srdcí

revoluce hlav a srdcí – metaforické vyjádření vnitřního přerodu lidí a jejich orientace k ideálu humanitnímu jakožto smyslu dějin. Je to termín odpovídající způsobu uvažování T. G. Masaryka o soc. přeměnách a přerodech, navazující na pojetí K. Havlíčka-Borovského a F. Palackého. Tomuto způsobu uvažování je vlastní důraz na opravdovost a mravní náplň veškerého snažení polit., nár., kult. apod. Z tohoto hlediska odpovědí na otázku volby prostředků čes. nár. polit. usilování je, že „humanita jen humanitními prostředky se dobude – osvícenou hlavou a teplým srdcem“. Cení se „vnitřní síla národa“, spočívající ve vzdělanosti a mravnosti, jako ochrana proti reakci i radikalismu po revoluci r. 1848–49. V té podle tohoto pojetí byla hlavní věcí nikoli „revoluce branná“, nýbrž „revoluce hlav a myšlenek“. Z tohoto hlediska se pohlíží i na otázku sociální, která se zařazuje do obecnější problematiky prosazování ideálu humanitního. K jejímu řešení je potřeba „hlav a ne pěstí“ a „upřímné přemýšlení a vzdělání dělnictva a kapitalistů“. Tento pohled určuje např. přístup T. G. Masaryka k násilnostem r. 1917 v Rusku.

revolution of hearts and minds révolution des têtes et des coeurs Revolution der Köpfe und Herzen rivoluzione dei cervelli e dei cuori

Literatura: Masaryk, T. G.: Česká otázka. Praha 1895; Masaryk, T. G.: Karel Havlíček. Praha 1896; Masaryk, T. G.: Otázka sociální. Praha 1898; Masaryk, T. G.: Ideály humanitní. Praha 1901; Masaryk, T. G.: O bolševictví. Praha 1921.

-- Jan Horský