Soužití nesezdané
soužití nesezdané – též kohabitace – soužití dvou jedinců opačného pohlaví ve svazku podobném manželství bez formálního uzavření sňatku. Je to relativně nový jev v kult. legitimních vzorcích rodinných startů, který je možno sledovat v záp. zemích od 60. l. Kořeny kohabitace je třeba hledat ve faktorech sociální změny: v celkové modernizaci společnosti, jejíž součástí je univerzální přístup ke vzdělání vedoucí k dynamickému růstu vzdělanosti žen a jejich široké participaci na trhu pracovních sil a zvyšování podílu zaměstnaných žen, společně s garancí soc. jistot. Tyto faktory akcentují rozvoj individuality s důrazem na seberealizaci a způsobují výrazné změny v hodnotových strukturách a v artikulaci rodinných rolí a vztahů. Liberalizace sexuálních norem a akceptace předmanželského sexuálního styku spolu s rozvojem efektivní antikoncepce umožnily v tomto soc. klimatu oddělit nejen sex od prokreace, nýbrž i sex od manželství (viz též láska, revoluce sexuální). Vznikla tak živná půda pro s.n. úplně nový jev to ovšem není, kohabitace byla častá již v tradičních společnostech, tehdy však především mezi nevolníky a deklasovanými vrstvami obyv. V některých moderních společnostech se stabilizovala instituce společné domácnosti druha a družky (common law marriage). S.n. ve své současné formě je však něco zcela nového z hlediska kvantity i kvality. Nejvyšší fáze vývoje tohoto jevu zatím nacházíme v sev. zemích (především ve Švédsku a Dánsku, kam je také situován zrod fenoménu s.n.), kde se z tohoto způsobu soužití již stala soc. instituce existující legitimně vedle instituce manželské. Odhaduje se, že jí prochází drtivá většina nově nastupujících věkových kohort a význ. podíl populace prošlé rozvodem. V dalších zemích, v USA, SRN, Anglii, Austrálii, Kanadě, Nizozemí, Francii apod., má tato forma dyadického vztahu strmě stoupající tendenci. S.n. zde ovšem funguje zatím jako vyšší fáze „chození spolu“, jako předstupeň sňatku. Došlo k propojení dosud diskrétních stavů „namlouvání“ a manželství, k plynulému kontinuu od momentu seznámení, přes zahájení sexuálních styků, občasného „zůstání přes noc“, společnou přípravu jídel až po vytváření společného vlastnictví, sestěhování se a konečně sňatku.
Zdálo by se, že s.n. přispěje k vyšší stabilitě manželství a větší spokojenosti v něm. Dosavadní výzkumy ovšem ukazují poněkud vyšší výskyt rozvodovosti právě u párů, které měly před sňatkem zkušenost se s.n. Vysvětlení, zdá se, spočívá ve faktu, že lidé praktikující s.n. mají určitá soc. a psych. specifika: jsou méně konvenční, ženy jsou celkově nezávislejší a sebevědomější a jsou spíše náchylné skoncovat se svazkem, který nenaplňuje jejich očekávání. S.n. se stalo v záp. společnostech ve 2. polovině 80. l. již masovým jevem. Způsobilo pokles sňatečnosti, zvýšení průměrného věku mužů a žen v době prvního sňatku i stoupající počet dětí narozených mimo manželství. Vynutilo si také změny v legislativě týkající se rodiny. Mnozí autoři navíc podotýkají, že model soužití kohabitantů je stále více akceptován i v soužití sezdaném: dnešní mladí manželé se chovají stále více jako kohabitanti – odkládají početí a jsou vůči sobě max. tolerantní, kamarádští, otevření a egalitární. V bývalých social. zemích se o s.n. hovořilo v NDR a Maďarsku. V Československu byla provedena první sonda v polovině 80. l. Indikuje, že i zde část především městských snoubenců žije před sňatkem formou nesezdaného soužití.
unmarried cohabitation couples non mariés, vie en concubinage wilde Ehe convivenza more uxorio, senza matrimonio
Literatura: Bejin, A.: The Extra-Marital Union Today. In: Aries, P. – Bejin, A.: Western Sexuality. Oxford 1985; Macklin, E. D.: Nonmarital Heterosexual Cohabitation: An Overview. In: Macklin, E. D. – Rubin, H. eds.: Contemporary Families and Alternative Lifestyles. Beverly Hills 1983; Možný, I.: K některým novým jevům v kulturně legitimních vzorcích rodinných startů. Demografie, 29, 1987, č. 2.; Rabušic, L.: Nesezdané soužití v zemích západní Evropy a USA. Demografie, 28, 1986, č. 2; Scanzoni, L. D. – Scanzoni, J.: Men, Women and Change. New York 1988; Trost, J.: Unmarried Cohabitation. Västeräs 1979; Wiersma, G. E.: Cohabitation, and Alternative to Marriage? Boston, The Hague 1983.