Stimulace

Verze z 10. 12. 2017, 17:56, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (import na produkční server)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

stimulace – (z lat. stimulus = bodec, osten, pobídka) – v psychologii a neurofyziologii vnitřní nebo vnější podnět působící prostřednictvím smyslových receptorů a vyvolávající reakci nebo reflex osobnosti či organismu. Příkladem je silný zvuk vyvolávající s. sluchových receptorů, sluchový vjem a orientační reakci. Analogicky se s. chápe v soc. psychologii. V jejím behavioristickém pojetí je soc. chování individua funkcí soc. s. a osobnosti, přičemž soc. s. se někdy vymezuje jako „interpersonální behaviorální událost“ (interpersonal behavioral event); tak ji chápou např. D. Krech, R. S. Crutchfield a E. Ballachey (1962). M. Sherif (1963) vypočítává, co způsobuje soc. s.: 1. lidé, účastníci a reprezentanti interpersonálních vztahů, intra- a interskup. vztahů nebo kolekt. kritické situace; 2. kult. produkty minulých a současných sociálních interakcí (materiální i nemateriální povahy). Taxonomický přístup reprezentuje katalog veškeré s., který vypracoval S. B. Sells v r. 1963. Mezi činitele soc. s. mj. zahrnuje prostředí vytvořená lidmi (soc. organizace, skupiny), soc. instituce (rodinu, náboženství, politiku, umění atd.), soc. normy, „faktory definovatelné vlastní úkolovou situací“, „chováním individua definovatelné situační faktory“ (např. rozsah svobody či restrikce při skup. aktivitách, rozsah žádoucí konkurence-kooperace) atd. M. D. Arnould (1963) podal a C. F. Graumann (1969) modifikoval následující charakteristiku stimulu: a) má motivační vlastnosti, b) je podnětem, nikoli příčinou reakce, c) musí být často definován v termínech reakce, d) existuje v okolí (vnějším prostředí), e) může být vzorcem nebo sekvencí událostí, f) jeho struktura musí být vyvozena ze struktury reakce, g) obsahuje informace o svém zdroji. Toto pojetí se odlišuje od pojetí obecné psychologie, resp. psychofyziky, s nímž je Graumann srovnává. Pojetí soc. s. v soc. psychologii je dosud předmětem diskuse. V s-gii se pojem s. používá většinou v nespecif. smyslu, často v souvislosti s bezprostřední soc. motivací, vztahující se jak k aktivitě jedince, tak skupiny.

stimulation stimulation Stimulierung stimolazione

Literatura: Arnould, M. D.: The Specification of a „Social“ Stimulus. In: Sells, S. B. ed.: Stimulus Determinants of Behavior. New York 1963; Gibson, J. J.: The Concept of the Stimulus in Psychology. American Psychologist, 15, 1960; Graumann, D. F.: Sozialpsychologie: Ort, Gegenstand und Aufgabe. In: Graumann, C. F. ed.: Sozialpsychologie, 1. sv.: Theorien und Methoden. Göttingen 1969.

-- Milan Nakonečný