Škola mechanistická

škola mechanistická – společné označení těch autorů přelomu 19. a 20. st., kteří vycházeli při poznávání spol. skutečnosti a při řešení s-gických otázek z mechanicismu jako z metodologického a teor. základu. K nejvýzn. představitelům š.m. patřili H. Carey, W. Ostwald a L. Winiarski. Carey vycházel z předpokladu, že pro všechny oblasti skutečnosti existuje jediný systém zákonů a také jediná metoda poznání. Věda o společnosti je sice jakousi vyšší složkou věd. poznání, avšak přír. vědy, zejm. mechanika, jsou jejím základem. Mezi spol. jevy a jevy fyzikálními a mechanickými existuje analogie, a proto je možné spol. život vykládat poznatky získanými při studiu tepla, gravitace, mechanických pohybů apod. Lidské jedince považoval Carey za spol. molekuly, které se chovají stejně jako molekuly fyzikální a chemické a podléhají zákonům gravitace. Takové spol. jevy, jako je seskupování a rozptylování, centralizace a decentralizace lidských kolektivit a organizací, měl Carey tendenci vysvětlovat dostředivými a odstředivými silami známými z mechaniky. Podobně např. směnu mezi společnostmi vykládal analogiemi z oblasti termodynamiky. Celek společnosti považoval za jakýsi velký mechanismus, jehož jednotlivé složky jsou ovládány hlavně gravitací.

W. Ostwald se snažil redukovat problematiku spol. věd včetně s-gie na jednu z forem pohybu hmoty, tj. energii. Vycházel při tom ze širšího fil. základu energetismu, jehož byl čelným představitelem. Všechny spol. jevy a procesy považoval za přeměny energie. Tak např. vytváření kultury je přeměnou surové energie v užitečnou. Čím větším množstvím užitečné energie společnost disponuje, tím je podle Ostwalda pokrokovější. Cílem každé společnosti je proto dosáhnout co největšího množství užitečné energie, k čemuž napomáhá hlavně vzájemná spolupráce všech jejích příslušníků. Tam, kde dochází k soc. bojům a kde je spol. život dezorganizován, dochází rovněž k velkým energetickým ztrátám. Proto důležité místo ve společnosti patří takovým sjednocujícím a harmonizujícím institucím, jako je právo, stát, obchod, výroba, jazyk i jiné kult. výtvory. Bohatství a peníze nejsou nic jiného než akumulovaná energie. Protože věda je nejdůležitějším souhrnem metod a poznatků, ukazujícím, jak nejlépe využít energie, je také základem civilizace. Každá společnost musí tudíž usilovat o její rozvoj.

L. Winiarski se rovněž snažil redukovat spol. procesy na gravitační síly, zejm. na přitahování a odpuzování, jakož i na formy přeměny energie. Tyto přeměny se podle něho řídí zákl. termodynamickými zákony. Tak např. spol. nerovnost vysvětluje tím, že jedinci nejsou vybaveni stejným množstvím energie. Vývoj společnosti vede k energetickému vyrovnání, ke stavu soc. entropie, což se projevuje v odstraňování třídních rozdílů. Winiarski usiloval o uplatnění kvant. metod ve spol. vědách. Považoval je za možné proto, že energie se dá zachytit v měřitelných veličinách, např. ekon. energie v penězích. Protože v procesu přeměny energie se každá biol. energie může přeměnit v energii estetickou, polit. nebo ekon., mohou se stát peněžní jednotky, jimiž se vyjadřují ceny, jednotkami měření všech spol. přeměn. Proto ekon. energie sehrává ve spol. systémech analogickou roli jako tepelná energie v systémech fyzikálních.

mechanistic school école mécaniste mechanistische Schule scuola meccanicistica

Literatura: Sorokin, P. A.: (1928) Sociologické nauky přítomnosti. Praha 1936; Szczepański, J.: Sociológia. Vývin problematiky a metód. Bratislava 1967.

-- Jan Sedláček