Potužil František
Potužil František
v Praze
Vystudoval právnickou fakultu Karlovy univerzity v Praze (JUDr. 1934) a pokračoval ve studiu filosofie, sociologie a estetiky na filosofické fakultě – první rigorosa skládal v roce 1939, studium však mohl dokončit až po druhé světové válce (PhDr. 1947). V meziválečném období se zapojil do činnosti Masarykovy sociologické společnosti, již jako velmi mladý spolupracoval s časopisy Sociální problémy a Sociologická revue jako recenzent a autor drobných příspěvků. V letech 1936–44 byl vedoucím Ústavu pro vnitřní obchod Československé obchodní komory. V pováleném období pracoval 1946–52 v obchodní komoře, v roce 1950 externě přednášel pro zaměstnance státní banky. Od roku 1952 byl úředníkem kovodělného družstva Deza, v roce 1956 neúspěšně usiloval o přijetí do Kabinetu pro filosofii ČSAV (pozdější Filosofický ústav). Do roku 1954 byl členem Ústřední protialkoholní komise. V publikační činnosti pokračoval po připuštění sociologie v 60. letech anotacemi a recenzemi v Sociologickém časopise (viz Sociologický časopis / Czech Sociological Review). Do pozdního věku publikoval články ve zdravotnických časopisech k tematice alkoholismu, tabakismu, duševní hygieny a psychických problémů na pracovišti.
V meziválečném období Potužil psal o „hospodářské sociologii“ a z ní se věnoval především sociologii obchodu, živnostnictví a pojištění. Potužilovu knižní prvotinu Sociální pojištění a doba (1931) ocenili Emanuel Chalupný a Jan Mertl, jenž zdůraznil shromáždění cenného materiálu, avšak současně autorovi vytkl hodnotící postoj, když jako socialista vášnivě obhajuje instituci pojištění namísto její sociologické analýzy. Bohatá byla jeho přednášková činnost, zejména na půdě České společnosti národohospodářské. Z přednášek pak vznikla řada brožur věnovaných otázkám cenotvorby, živnostenské politiky, spotřeby, ale i obecnějším otázkám hospodářské sociologie a řízení. V brožuře České národní hospodářství (1941) zdůraznil praktické zaměření české ekonomické vědy, která přitom nezanedbávala ani teoretické, ani etické otázky. Byl zastáncem laboretismu, který směřoval k „plánovitému intervencionismu“, což ho dovedlo k formulaci, že „v soustavě řízeného hospodářství – aspoň za mimořádných poměrů – nemá býti nikde mezer, kterými by bylo lze proklouznouti a vymknouti se hospodářsko-politickým záměrům vlády“. Uvědomoval si složitost takového řízení, kterému musí odpovídat „dobře jdoucí správní stroj, rychle a bezvadně fungující úřady“ a rozebíral do velkého detailu jejich racionální fungování, pokud jde o kvalitu a rychlost (Řízené hospodářství v českých zemích, 1941).
Knihy: Sociální pojištění a doba (Svaz zaměstnanců SPÚ, Praha 1931); Nová československá živnostenská politika (Praha 1935; německy 1936); Obchod v přítomnosti (E. Weinfurter, Praha 1935); Vnitřní obchodní politika a výzkum obchodu v cizině (F. Řivnáč, Praha 1936); Cenový problém (ÚVO, Praha 1937); Šetření o vývoji poměrů v obchodu (ÚVO, Praha 1937); Liberalism, socialism a korporativism (Praha 1939); Stavovská myšlenka v hospodářství (ÚVO, Praha 1939); Otázka spotřeby, cen a maloobchodu (F. Řivnáč, Praha 1939); O vzniku a významu hospodářské sociologie (F. Řivnáč, Praha 1940); Vnitřní obchodní politika se zvláštním zřetelem k poměrům v Čechách a na Moravě (ÚVO, Praha 1940); České národní hospodářství (V. Petr, Praha 1941); Řízené hospodářství v českých zemích (F. Řivnáč, Praha 1941); Co má věděti řádný obchodník (ÚVO, Praha 1942); Učňovská otázka (ÚVO, Praha 1943); Příručka pro živnostníky, řemeslníky, obchodníky a jiné podnikatele (Živnotisk, Praha 1947); Prolegomena k marxistické sociologii práva (ČSAV, Praha 1989).
Studie: Psychologie práce v prevenci neuróz (Praktický lékař 1959); K problematice boje nejrozšířenější toxikomanií (Praktický lékař 1960); Odškodňování pracovních psychických úrazů a jiných poruch (Praktický lékař 1961).