Sedláček Oto

Verze z 10. 12. 2017, 17:58, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (import na produkční server)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Sedláček Oto

ve Strakonicích

Sedláček Oto 01.jpg

Vystudoval filosofickou fakultu Karlovy univerzity v Praze (PhDr. 1952), po povinné vojenské službě působil jako výzkumný pracovník Institutu odborů (1956–64). V roce 1965 nastoupil do nově založeného Sociologického ústavu ČSAV, kde pracoval v oddělení sociologie společenských skupin, které se zaměřovalo na problematiku pracovních skupin v průmyslových závodech a ve kterém v této době vzniklo několik empirických šetření zaměřených na řízení a pracovní vztahy v průmyslových závodech. I po nuceném odchodu ze Sociologického ústavu ČSAV (1970) nadále působil v oblasti sociologie práce a průmyslu, nejprve v Domě techniky ČSVTS Pardubice (1970–77) a následně ve výcvikovém středisku ČEZ v Tušimicích (1977–89). V době svého působení v Domě techniky ČSVTS Pardubice se podílel na vydávání časopisu Analýza, ve kterém byly publikovány výsledky sociologických výzkumů, od konce 70. let se věnoval výzkumům v oblasti sociologie práce v elektrárenském průmyslu. Po roce 1989 tyto zkušenosti zúročil v oblasti sociální politiky. V roce 1990 se nakrátko stal náměstkem generálního ředitele ČEZ a vedoucím odboru na federálním ministerstvu práce a sociálních věcí, v letech 1990–92 byl prvním náměstkem ministra práce a sociálních věcí. V letech 1993–96 působil jako ředitel Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí v Praze a po odchodu do důchodu se začal angažovat v komunální politice. V letech 1998–2010 byl starostou obce Vražkov.

Sedláček se zabýval problémy řízení sociálních systémů průmyslových institucí, šířeji pak sociologií práce a sociální politikou. Během své sociologické kariéry se věnoval převážně empirickým výzkumům a je autorem několika spíše edukativních textů určených pro řídící i řadové zaměstnance průmyslových podniků. Od 60. let udržoval kontakty s japonskou sociologií díky svému dlouholetému přátelství s profesorem Akihiro Ishikawou. Díky tomu bylo po roce 1989 několik jeho knih i odborných článků věnovaných problematice řízení průmyslového podniku v České republice publikováno v Japonsku

Knihy: Sociologie v řízení podniků (Institut pro výchovu vedoucích pracovníků chemického průmyslu, Praha 1966); Sociologická problematika malých pracovních skupin (ICHP, Praha 1968); Člověk v závodě: Výsledky sociologického výzkumu v závodě Prachovické cementárny a vápenice n.p. (Sociologický ústav ČSAV, Praha 1968; člen kolektivu); Věda pro odborovou praxi (Práce, Praha 1968; spoluautoři J. Hýsek a kol.); Úvod do sociologie průmyslu pro řídící pracovníky (ICHP, Praha 1969); Industrial Relations in the Czech Republic: The Perspective in the Transformation Time (Tokyo 1999).

Studie: Proč podniková samospráva? (Odborář 1969); Partitipation in Workersgroup (Labor Relations 1970); Workers Selfmanagement Movement 1968 (JILL 1971); Poznámka k plánu sociálního rozvoje (Analýza 1973); Sociální problémy jaderné energetiky, Péče o pracovníky v podnicích (Analýza 1974); Úloha sociálního pracovníka při plánovitém rozvíjení péře o pracovníky a metody sociální práce (Analýza 1976); Sociologie práce a průmyslu v letech 1968–1989 (Sociologický časopis/Czech Sociological Review 2004; spoluautorka J. Havlová).

Příspěvky ve sbornících: Changes in the Situations of Employment and Unemployment (Employment and Labor of the Czech Republic in system Transformation. Tokyo 2004); Dobrovolný svazek obcí Podřipsko (Autonomie a spolupráce: Důsledky ustavení obecního zřízení v roce 1990. Praha 2006).

Literatura: Milan Horálek: Oto Sedláček – 75letý (Sociologický časopis 42, 2006, 5: 1033); Akihiro Ishikawa: Mé přátelství s dr. Otou Sedláčkem. (Sociologický časopis 42, 2006, 5: 1034–1035).

-- Anna Kopecká