Analogie
analogie – (z řec. analogía = poměrnost) – shoda nebo podobnost různých objektů nebo systémů s ohledem na určité vlastnosti, strukturu či funkce. Strukturní a. je založena na shodě struktury dvou či více objektů (systémů) bez ohledu na odlišnosti materiální povahy; funkcionální a. se opírá o shodu funkcí, jež objekty (systémy) plní bez ohledu na jejich formální nebo materiální odlišnosti. A. se realizuje jako analogická metoda nebo ve formě úsudků z analogie. Ty jsou obecně charakterizovány následujícím schématem:
objekt (systém) A má vlastnosti a, b, c, d,…
objekt (systém) B má vlastnosti a, c, d,…
patrně objekt (systém) B bude mít i vlastnost b
V těchto úsudcích se na základě podobnosti nebo shody některých vlastností, která již byla prokázána, vyvozuje závěr o shodě či podobnosti jiných vlastností, která zatím ještě nebyla ověřena. Úsudky z a. poskytují jen pravděpodobné závěry, obdobně jako induktivní úsudky, ale na rozdíl od úsudků deduktivních. Závěry jsou premisami potvrzeny jenom v určitém stupni. Míra pravděpodobnosti závisí pak na tom, zda se a. opírá o relevantní, podstatné vlastnosti srovnávaných objektů, o určité znalosti objektivních zákonitostí, a na tom, kolik zkoumaných objektů je bráno v úvahu. Je-li a. založena na nepodstatných vlastnostech či dokonce na zcela náhodné podobnosti, lze v závěru úsudku z a. dospět i k mylným výrokům; máme-li na mysli analogickou metodu, pak k unáhleným, nepodloženým generalizacím. A. má značný heuristický význam a po vzniku kybernetiky je vydatně využívána při modelování i v teorii modelů. Využití a. v přír. vědách vede k mnohem přesnějším a průkaznějším výsledkům než ve spol. vědách, v nichž nahodilé podobnosti svádějí k ukvapeným, teor. málo zdůvodněným a. To platí ještě více pro a. v politice. Z historie je známá např. a. mezi lidským organismem a společností, kterou využil při tzv. secessi plebejů Agrippa v r. 494 př. n. l. A., přesněji a. bytí (analogia entis), je také základem učení Tomáše Akvinského, tomismu a novotomismu v ontologii a metafyzice, především s ohledem na vztah světa a Boha. Na a. jsou postaveny nejstarší hermetické systémy výkladu světa. Spontánně je a. používána v umění – explicitně ji akceptuje a rozpracovává surrealismus. Princip a. bývá v této souvislosti stavěn proti principu kauzality a bývá chápán jako komplementární s principem dialektiky. V s-gii se a. používá bezděčně i záměrně při komparaci. Analogii systémů lze za určitých okolností považovat za kritérium komparability, její odhalení však může být i výsledkem komparace.
analogy analogie Analogie analogia