Komparabilita
komparabilita – čes. srovnatelnost – obecně způsobilost ke komparaci chápaná jako princip, podle něhož lze srovnávat pouze jevy stejného řádu, jevy souměřitelné, resp. alespoň min. příbuzné. K. je kategorie relační v tom smyslu, že jev nemůže být komparabilní jako takový, sám o sobě, ale jen s jiným jevem nebo třídou jevů. Je to také kategorie relativní, protože je explicitně nebo implicitně odvozena od určitého hlediska, postavena na určitém kritériu, které musí splňovat všechny srovnávané jevy. Tímto kritériem k. může být: 1. příslušnost do stejné třídy určité klasifikace či ke stejnému typu dané typologie, příp. jen ke stejné úrovni generalizace, projevující se v sémantické oblasti (a identifikovatelné u evidentních významů přímo, u složitějších spec. termínů pomocí sémantické analýzy); 2. společná a z hlediska daného výzk. účelu určující, signifikantní vlastnost, funkce, resp. společný původ, vývojový trend; 3. společný referenční systém, společné podmínky existence, fungování nebo alespoň společné dílčí kontextuální faktory, které se z hlediska výzk. účelu jeví jako významné. K. může být dána celým systémem kritérií, ve kterém jsou jednotlivé typy kritérii mezi sebou provázány. Klasická (čistá) komparace předpokládá, že kritériem k. nemůže být logická implikace ani kauzální vazba, protože v prvním případě jde o jevy různého řádu, v druhém případě o jevy vůči sobě nepřesně ohraničené. V praxi se ale někdy srovnává část s celkem i důsledek se svou příčinou a za předpokladu správné interpretace jde o smysluplné a užitečné úlohy. V s-gii zakládá k. pro určité účely už pouhá příslušnost (lidí, skupin, institucí atd.) k lidské společnosti, pro jiné účely příslušnost ke společnosti určitého typu, nebo stejný typ skupiny, instituce, či fakt, že vůbec jde o instituci, že jde o normu, hodnotu, kult. vzor. Někdy je nejdůležitějším kritériem k. prostorová nebo časová lokalizace, někdy totožnost nebo následnost ekon. řádu, stejný typ vazeb k okolnímu světu apod. Co je pro jeden typ výzkumu kritériem k., může být pro jiný výsledkem komparace nebo také její zábranou.
Z předchozího vyplývá, že k. lze považovat také za min., apriorně danou (vzhledem k danému procesu komparace) podobnost. V běžném (nevěd., nesystematickém) myšlení je to podobnost intuitivní, psych. a situačně podmíněná, závislá na neuvědomovaných kritériích (běžně se stává, že to, co jeden člověk považuje za srovnatelné, druhý za srovnatelné nepovažuje), která se lehce mění nejen případ od případu, ale i během jednoho a téhož procesu komparace. Ve vědě by mělo být explicitní apriorní vymezení k. nezbytnou podmínkou komparace, prvním pravidlem srovnávací metody, prvním krokem komparativní procedury. Postup stanovení k. může mít v zásadě tyto formy: a) identifikaci zjevně stejných prvků u všech jevů, které mají být předmětem komparace, resp. identifikace příslušnosti ke stejné klasifikační třídě, stejnému typu apod., a rozhodnutí, zda jde o postačitelnou bázi k. z hlediska účelu daného výzkumu (může dojít i ke zjištění příliš vysoké míry podobnosti, takže záměr komparovat se stane zbytečným); b) apriorní určení kritéria k. (z hlediska spec. účelu výzkumu) a vyhledání skupiny jevů, které mu odpovídají a které proto lze srovnávat, příp. testování jednotlivých jevů dané skupiny (která má být předmětem komparace) z hlediska přítomnosti tohoto předem daného kritéria (komparace přestává být smysluplná, jestliže takových jevů je zanedbatelné množství nebo naopak pod dané kritérium spadá příliš rozsáhlý, jinak zjevně nesourodý soubor jevů). Kromě zanedbání těchto zjišťovacích procesů dochází v praxi při práci s kategorií k. často k těmto chybám: 1. jestliže některý jev stanovenému kritériu nevyhovuje a jeho zařazení do komparace je přitom žádoucí, provede se v jeho případě substituce jiným (neverifikovaným) kritériem; 2. když se původní kritéria ukáží až v průběhu komparace jako nevhodná, zamění se dodatečně za jiná; 3. přecení se nepodstatné, dílčí vlastnosti a souvislosti buď v tom smyslu, že jsou neoprávněně vybrány za postačující kritéria k., nebo naopak jsou považovány za zábranu komparace; 4. apriorně známé podobnosti, vhodné nebo dokonce použité jako kritéria k. se zařadí mezi výsledky komparace. Poslední chyba někdy přerůstá ve ztotožnění k. s podobností jako takovou a nekomparability s nepodobností, rozdílností. I když základem k. je určitá minimální předem vymezená podobnost, je smysl této kategorie, stejně jako komparace samotné, založen na předpokladu diferencovanosti, ovšem v předem utříděném, částečně popsaném světě. Každá k. je v jistém smyslu výsledkem předchozích komparací. Často vychází z klasifikací a typologií obecnějšího řádu, aby založila klasifikace a typologie řádu specifičtějšího.
comparability comparabilité Vergleichbarkeit, Komparabilität comparabilità
Literatura: viz metoda srovnávací, výzkum komparativní.