Autonomie
autonomie – (z řec. autonomia, a to z autos = sám; nomos = zákon) – relativní samostatnost vzhledem k okolí. Vztahuje se k jednotlivci, ke skupině, k organizaci, podniku a také ke státu, k jejich samostatnému určování cílů a samostatnému rozhodování. Lze hovořit o a. spol., polit., o a. státních, místních a jiných organizačních útvarů, o a. vysokých škol a jiných složek spol. života. Může být krátkodobá, ale také trvalá. Může vést k rozpadu většího celku odštěpením autonomních prvků, ale také naopak k jejich zpětnému silnějšímu spojení. Může být výsledkem dohody jednoho nebo více partnerů, ale také důsledkem vnitřních rozporů, příp. vnějších tlaků anebo odlišných vnějších podmínek (rázu geogr. apod.). V právních a státoprávních vztazích bývá a. zpravidla chápána jako právně garantovaná relativní samostatnost. Zákon anebo právní dohoda zaručuje samostatnost autonomní jednotky v rozhodování o regionálních, kult. a jiných otázkách. Rozhodnutí o a. je v politice často spjato s národnostní, jazykovou nebo rasovou odlišností regionu, který a. získává. A. Polit. systému se týká nejen stanovení vlastních cílů, ale i zmobilizování moci k jejich prosazení. V politice závisí a. také na zformulování vlastních hodnot a schopností modifikovat je a kontrolovat jejich prosazení, jestliže už je určitá moc k dispozici. Pojem a. je v jistém smyslu protikladný pojmu závislost a v polit. kontextu úzce souvisí s pojmem svoboda, liberalismus a podobně.
autonomy autonomie Autonomie autonomia
Literatura: Pipers Wörterbuch zur Politik. Herausgegeben von Dieter Nohmen. 1989.