Duchovědy
duchovědy – vědy, jejichž předmětem jsou duchovní útvary, funkce, procesy atd., které zkoumají duševní život, popisují a analyzují výtvory individ. a kolekt. ducha, vysvětlují jejich vznik a vývoj. Pokud posuzují produkty lidského duševního života podle určitých obecně platných měřítek, postupují normativně. D. se zabývají jak psych. stránkou, tak spol. okolnostmi vzniku výtvorů duševního života, přičemž se pokoušejí odhalit jejich strukturu a význam. V užším slova smyslu představují d. typickou něm. reakci konce 19. st. na pozitivismus. Mají však podstatně starší dějiny. U D. Humea vystupují jako morální filozofie, u J. Benthama jako pneumatologie, u G. W. F. Hegela jako „Geisteslehre“. J. S. Mill řadí mezi d. již psychologii, ethnologii, s-gii. W. Wundt považuje ještě šířeji za d. ty obory, jejichž předmětem zkoumání je člověk jako úplný a myslící subjekt. Hlavním představitelem d. byl však W. Dilthey, který definoval d. jako celek věd, jejichž předmětem je hist.-spol. skutečnost; úkolem d. je projevy takové skutečnosti „znovu prožít a myšlenkově uchopit“. Struktura této skutečnosti má teleologický ráz, produkuje hodnoty a uskutečňuje určité cíle. Jsou duševnímu životu dány primárně, z nich je chápán smysl duchovních výtvorů, zatím co smysl a účel přír. útvarů je vysvětlován kauzálně (přírodovědou). Diltheyovo pojetí d. vychází z důsledného novokantovského rozlišení přír. věd a spol. věd (H. Rickert), které mělo v něm. spol. vědách řadu stoupenců (viz např. K. Lamprecht, E. Rothacker, E. Troeltsch aj.). Podstatné je, že něm. d. chápou strukturu každého duševního výtvoru jako „výkonnou souvislost“, jako „uskutečnění objektivně hodnotového“ (E. Spranger) a že se tak pokoušejí uniknout subjektivismu v nazírání kult., dějinných a psych. skutečností. Proto lze podle d. kult., dějinné, psychické skutečnosti nejen popisovat, nýbrž i vysvětlovat. Hist. dané formy kultury chápou d. jako objektivovaného ducha. Nauku o formách ducha včetně jeho systematiky podává např. E. Cassirer. Navzdory proklamované snaze o objektivní výklad duchovních skutečností je však v samotné diltheyovské metodě porozumění obsažen obtížně korigovatelný sklon k subjektivismu. Na druhé straně nelze přehlédnout vliv d. (zejm. Diltheye) na soudobou hermeneutiku.
humanities sciences humaines, sciences de l'homme Geisteswissenschaften scienze dello spirito
Literatura: Cassirer, E.: (1964) Philosophie der symbolischen Formen. Darmstadt 1977; Dilthey, W.: Einleitung in die Geisteswissenschaften, Gesammelte Schriften, sv. I. Leipzig, Berlin 1923.