Ekonomie myšlení
ekonomie myšlení – tendence myšlení převádět složité na jednoduché, rozmanité na podobné, vysvětlovat věci co nejmenším počtem principů a pouze pomocí pojmů, které lze vyvodit z počitků (smyslové zkušenosti). Jako zákl. princip teorie poznání, zákl. zákon myšlení a zákl. kritérium pravdivosti zformuloval tuto ideu ve svém díle E. Mach již v 70. l. 19. st. V poněkud odlišné formě se objevila u R. Avenaria: jako fil. princip „nejmenšího vynaložení sil“. Ekonomické myšlení údajně činí vědu ekonomičtější a zbavuje ji metafyziky. Předobrazem e.m. byla zásada W. Occama zvaná Occamova břitva: Entia non sunt multiplicanda praeter necessitatem. Požadavek redukce principů na minimum vznesl ve své Rozpravě o metodě i R. Descartes a další. Tento požadavek našel také řadu kritiků. Pojetí Macha a Avenaria kritizoval V. I. Lenin v práci Materialismus a empiriokriticismus.
economy of thought économie de pensée Denkökonomie economia del pensiero
Literatura: Mach, E.: Die Mechanik in ihrer Entwicklung historisch-kritisch dargestellt. Leipzig 1897; Mach, E.: Erkenntnis und Irrtum. Leipzig 1905.