Evropanství
evropanství – přesvědčení obyv. národů Evropy o příslušnosti ke společnému hist. prostoru, k většímu celku, který je základem jejich civilizace a kultury, obecných principů, hodnot, norem, vědění. Princip e. je obsažen např. v myšlence Ch. L. Montesquieua, že „Evropa je pouze jeden národ složený z mnohých“. Vědomí sounáležitosti s teritoriálním i duchovním celkem Evropy se projevovalo v minulosti nejčastěji v dobách ohrožení. Evropané si byli vědomi své odlišnosti od příslušníků neevrop. národů už na samém počátku svých dějin, kdy byli neustále vystaveni vlivům, které přicházely z Východu, z Orientu či Asie. Často byla kladena otázka rozdílu mezi Západem (Evropou) a Východem (Asií). Evrop. kult. vědomí čerpalo ze zdrojů anticko-křesťanské kultury starověku a vytvářelo se po několik staletí společného hist. vývoje evrop. zemí. Vznikaly evrop. zvyky, evrop. mravy, evrop. právo, evrop. veř. mínění, evrop. veř. moc. Kromě duchovního základu, který čerpal z minulosti, se později v Evropě začal prosazovat také moderní dynamický prvek – praktický smysl pro rozvoj průmyslu, který se obrazil v hodnotách a idejích moderního světa. V historii se střídají staletí, v nichž vyniká v evrop. zemích nár. osobitost, se staletími, v nichž převažuje e. (např. pro 16. st. je typické šíření nadnár. ideje humanismu). Ve 20. st. se e. nevymezuje jen vůči Východu, ale zdůrazňuje se rozdíl mezi evrop. a am. společenstvím, příp. se mluví o hrozbě amerikanizace evrop. společnosti. Pojem e. je podobného řádu jako pojem Abendland, nejde však o synonyma.
Europeanism, Europeanness européanisme Europäertum europeismo, civilità europea
Literatura: Ortega y Gasset, J.: Evropa a idea národa. Praha 1993.