Fakt
fakt – (z lat. factum = čin, skutek, výkon) – pojem používaný v řadě významů a kontextů, jehož přesnému a jednoznačnému vymezení je ale věnována poměrně malá pozornost; je považován za intuitivně jasný. V běžném jazyce je f. synonymem pojmů skutečnost, realita, či prostým vyjádřením existence něčeho. V těchto významech bývá používán i ve vědě. Každá věda začíná zjišťováním, sbíráním, popisováním, tříděním f. Kromě toho se termínem f. označují prokazatelně pravdivá tvrzení. Povaha těchto f. je ovlivněna tím, zda vyplývají z jiných, již prokázaných tvrzení, nebo zda jsou přímo prokázány odpovídajícími empir. postupy. V empir. založených vědách se často ztotožňují pojmy f. a „empirický údaj“. V s-gii např. údaj získaný od respondenta je výpovědí o f., a proto bývá nazýván f. Empir. údaj je ale slovním, číselným zachycením stavu, skutečnosti, tedy f. Jeden a týž f. může být zachycen (postižen) různými věd. metodami, vyjádřen různými způsoby (formulováním v různých „jazycích“). V zásadě lze tedy pojímat f. jako zjistitelný (event. zjištěný) objektivní stav, jako existující skutečnost. Toto pojetí f. se vyskytuje v celém proudu „realistických“ filozofií a spec. věd, které z nich metodol. vycházejí. Pokud se f. chápe jako „výpověď“ o stavu skutečnosti, resp. překrytí výpovědi a f., vzniká otázka věrohodnosti či pravdivosti (viz validita). Specif. problémy jsou spojeny s pojetím f. v jednotlivých vědách. Probíhaly diskuse o f. hist., psychol., ekon., s-gickém. V historii je problém f. spojen s otázkou „pramenného údaje“, který je zpravidla ztotožňován s výchozím f., ale ve skutečnosti byl pramenný údaj již někým formulován a je tedy vlastně výpovědí o f., do níž se promítá subjektivní stanovisko autora. Je to i problém s-gických technik, zejm. analýzy dokumentů, zvl. materiálů úřední povahy, korespondence apod. Často se lze setkat s pojmy atomární či elementární f., což je v pozitivisticky orientované filozofii a metodologii vědy prvotní, diskrétní, izolovaný smyslový údaj (sense date), který je nejjednodušším prvkem „proudu počitků“. L. Wittegenstein jej charakterizuje jako spojení předmětů (objektů) pojímané jako „elementární vztah“. V zásadě lze elementární f. charakterizovat jako dále již neanalyzovatelný údaj (smyslový či teor.), tj. takový údaj, který nemá vnitřní strukturu. Je zde zřejmá analogie s pojmem „elementární výrok“. Specif. s-gický význam, resp. v historii s-gických teorií zakotvený význam, má pojem sociální fakt.
fact fait Tatsache fatto
Literatura: Esster, W. K.: Wissenschaftteorie. Díl 1., 2. Freiburg, München 1970; Filkorn, V.: Úvod do metodologie vied. Bratislava 1962; König, R.: Handbuch der empirischen Sozialforschung. Stuttgart 1962.