Gramotnost
gramotnost – (z řec. gramma = písmeno) – v původním významu schopnost či spíše dovednost číst a psát v určitém jazyce (nejčastěji v mateřském jazyce), event. počítat. Konkrétnější vymezení g. bývá zpravidla odvozováno od pojetí negramotnosti a jejích různých druhů. O g. se uvažuje pouze v literárních společnostech, s kulturou psaného slova. V evrop. podmínkách byla g. přibližně až do 15. st. v podstatě výsadou elity společnosti, poté nastala nejprve pozvolná a zhruba od 19. st. masová alfabetizace (tj. proces šíření g., učení se čtení a psaní). Význ. roli v této proměně sehrály tyto okolnosti: a) vynález a rozšíření knihtisku, mající za následek mohutný růst obecné dostupnosti tištěných textů, b) nár. jazyková hnutí, propagující nahrazení latiny, která byla do té doby univerzálním dorozumívacím jazykem „vzdělanců“ (literatus), nár. jazyky, bližšími širším vrstvám obyv., c) vliv reformace a jejího úsilí o to, aby se každý člověk dostával do kontaktu s božím slovem přímo v bibli a nikoli prostřednictvím interpretace církevních institucí, d) průmyslová revoluce, vyžadující obecně vzdělanější (tj. alespoň částečně gramotnou) pracovní sílu, e) vliv humanistických myšlenek, zdůrazňujících ideály osvobození člověka, demokratizaci společnosti apod. (g. zde měla být nástrojem poznání). Část evrop. zemí dosáhla všeobecné g. již na začátku 20. st. (2–3 % negramotných v populaci jsou považovány za normální, standardní); v některých zemích jihových. Evropy byla obecná alfabetizace dokončena až v období po 2. svět. válce. V evrop. (i severoam.) pojetí je g. dnes považována za jeden z význ. indikátorů kult. úrovně společnosti či obecně stupně rozvoje společnosti. Ve většině rozvojových zemí se masové alfabetizační kampaně realizují až v průběhu 20. st. I když řada těchto kampaní byla úspěšná a podařilo se relativně výrazně zvýšit procento gramotného obyv., úsií o alfabetizaci v rozvojových zemích pokračuje i nadále, často s mezinár. podporou. Za velký problém považují odborníci nedostatečné podmínky k tzv. postalfabetizaci v těchto zemích (lidé, kteří se naučí číst a psát, mají velmi často málo příležitostí tyto své dovednosti upevňovat a rozvíjet, protože chybí vhodné písemné texty, event. jakékoli knihy jsou obtížně dostupné atd.). Velmi aktivně v celosvět. alfabetizačním úsilí postupuje zejm. UNESCO, které organizuje pravidelné mezinár. konference o problémech g. a negramotnosti; vyhlašuje nárazové propagační akce (např. r. 1990 byl prohlášen za Mezinárodní rok gramotnosti), navrhuje vzdělávací projekty a zajišťuje jejich metodické propracovávání, učitele a lektory, finanční příspěvky apod.
K hlavním obecným cílům alfabetizace patří poskytnout: 1. schopnost realizovat velký počet činností každoenního života a profesionální dráhy, při nichž je nutné čtení a psaní; 2. nezbytnou způsobilost k permanentnímu vzdělávání; 3. jeden z nástrojů soc. vzestupu; 4. jeden z předpokladů účasti na demokracii (někdy se doplňuje: a polit. boji); 5. možnost vyhnout se soc. stigmatu, používat nástrojů kultury. Politika v oblasti vzdělávání v převážné většině zemí počítá se dvěma zákl. nástroji alfabetizace: se zákl. vzděláním pro získání g. nejmladší generace a se systémem různých kursů pro získání g. či zvýšení její úrovně u dospělých. Zejm. v druhém případě se v poslední době klade zvýšený důraz na individuálnost přístupu a výuky. Kromě státních institucí se na alfabetizaci podílí mnoho soukromých organizací, převážně charitativního rázu. V přeneseném významu g. označuje schopnost či dovednost určité činnosti (většinou duševní činnosti nebo přinejmenším aktivity s duševní činností těsně spjaté). Původnímu významu g. (v rovině zákl. systému dorozumívání na základě psaných výrazů) se nejvíce blíží cizojazyčná g. (tj. schopnost či dovednost číst a psát v jiném než mateřském jazyku) a tzv. počítačová g. (tj. ovládání počítače přinejmenším na uživatelské úrovni). Dále je možné hovořit o g. občanské (tj. ovládání dovedností i souboru poznatků nezbytných k tomu, aby se člověk mohl plně uplatnit jako občan své země), polit. (tj. orientace v politice a veř. záležitostech), komunikativní (tj. dovednosti a schopnosti nutné k úspěšné mezilidské komunikaci, umění jednat s lidmi), o různých druzích g. odvozených od jednotlivých oblastí lidského života (zákl. penzum dovedností a znalostí v oblasti právní, lékařské apod.). Zvl. případem je tzv. televizní g. jakožto g. založená nikoli na psaném slovu, ale na spojení obrazu s mluveným slovem. Na televizní g. je poukazováno zejm. v souvislosti s rostoucím sledováním televize u dětí v současnosti: dítě si prostřednictvím televizní obrazovky od nejútlejšího věku zvyká na jiný než liter. způsob komunikace a postupem doby může získat představu, že vše, co potřebuje ke svému každodennímu životu, mu bude moci být vždy zprostředkováno pomocí televize.
literacy alphabétisme Kenntnis des Lesens und Schreibens alfabetizzazione
Literatura: Arnove, R. F. – Graff, H. J. eds.: National Literacy Campaigns: Historical and Comparative Perspectives. London 1987; Bhola, H. S.: Campaigning for Literacy. Paris 1982; Bailey, R. W. ed.: Literacy for Life. New York 1983; Cippolla, M. C.: Literacy and Development in the West. Harmondsworth 1969; Dave, R. H. – Ouane, A. – Sutton, P. eds.: Post-literacy. Dordrecht 1989; Graff, H. J.: The Legacies of Literacy. Bloomington 1987; Gayfer, M. ed.: Literacy in Industrialized Countries. Toronto 1988; Graff, H. J.: Literacy in History. New York 1981; Kunst Gnamus, O.: L'alphabétisation a la veille du XXIe siecle. Strassbourg 1990; Street, B. V.: Literacy in Theory and Practice. Cambridge 1984; Wagner, D. ed.: The Future of Literacy in a Changing World. Oxford 1987.