Konvencionalismus
konvencionalismus – učení, podle něhož věd. pojmy, hypotézy a teorie vznikají na základě dohody, konvence mezi vědci. Klasickou podobu získal k. v díle H. Poincarého Věda a hypotéza. Konvence jsou podle něho výsledkem svobodné činnosti lidského ducha, který v tomto směru nemá žádná omezení. Logickým důsledkem toho je pak názor, že celé naše poznání je konvencí. Poznávající subjekt volí konvence na základě svého vlastního kritéria „vhodnosti“ a svého názoru na jejich užitečnost. Zdá se, že v tomto stanovisku se promítá výrazný subjektivismus. Současně však Poincaré uvádí, že konvence musí být logicky konzistentní a měly by akceptovat smyslově postižitelné vztahy mezi věcmi či jevy. Nový impuls získal k. v době objevení a rozvoje neklasických logik. Vznikl názor, že jsou-li různé logiky (klasická i neklasické) stejně platné, pak záleží na subjektu, kterou z nich bude akceptovat. R. Carnap v období Logické syntaxe jazyka formuloval tzv. princip tolerance, podle něhož si každý může podle libosti zvolit použitý jazyk, musí ovšem uvést příslušná syntaktická pravidla. Se vznikem logické sémantiky Carnap a další autoři stanovisko k. v logice opustili. V řadě věd (včetně s-gie) se setkáváme s k. i dnes, ale v daleko slabší podobě. Spočívá ve stanovisku, že pojmy vědy, resp. definice, jimiž jsou zaváděny, jsou i při akceptování určitých pravidel přijímány na základě dohody. Skutečností je (a dějiny vědy to potvrzují), že z pragmatického hlediska v určitých stadiích vývoje vědy sehrávají takto dohodou stanovená pravidla (či pojmy) pozitivní úlohu.
conventionalism conventionnalisme Konventionalismus convenzionalismo
Literatura: Höfding, H. – Král, J.: Přehledné dějiny filosofie. Praha 1946; Tatarkiewicz, W.: Historia filozofii I.–III. Warszawa 1970.