Metaetika
metaetika – (z řec. meta = přes; éthos = mrav, zvyklost) – kritická teorie etiky týkající se jazykové formy morálních výpovědí, která se vyvíjí od počátku 20. st. a vychází z analytické filozofie nebo z teorie jazyka pozdního L. Wittgensteina, pročež je označována také jako analytická nebo jazykově analytická etika. Je to etika nenormativní, neboť nezkoumá mravní principy, nýbrž významy a funkce již existujících slov, soudů a argumentací používaných s morální intencí. Její předností je používaná jazykově analytická metoda, nevýhodou absence vlastního kritéria morálního určení (náplň pojmu morálka musí přejímat odjinud). M. se vnitřně dělí na kognitivismus (naturalismus a intuicionismus) a non-kognitivismus (logicismus a emotivismus). Nejvýzn. představiteli m. jsou R. M. Hare, P. H. Nowell-Smith, A. J. Ayer, G. E. Moore a další. M. je poměrně intenzívně rozvíjena v Polsku.
metaethics méta-éthique Metaethik metaetica
Literatura: Frankena, K.: Ethics. Prentice-Hall Inc. 1963; Warnock, G. J.: Contemporary Moral Philosophy. London 1966; Warnock, M.: Ethics since 1900. Oxford 1960.