Občina
občina – pojem používaný a vysvětlovaný v zásadě dvojím způsobem. 1. O. je domnělé prvotní agrární spol. zřízení, které pro některé s-gické a hist. autory představuje prvotní agrární komunismus, protože předpokládá společné obcové vlastnictví půdy u všech (popř. jen indoevrop.) národů v době jejich přechodu od pastevectví k zemědělství. Někteří zároveň usuzují, že prvotní agrární zřízení neboli o. prošlo vývojem od původního společného vlastnictví veškeré půdy velkorodinou (popř. rodem) a společného hospodaření na ní (popř. s následným dělením úrody) přes společné vlastnictví a užívání pastvin a lesů a opakované rozdělování orné půdy vlastněné o. (obcí) jednotlivým rodinám k individ. užívání, až k společnému vlastnictví pastvin a lesů a soukromému vlastnictví orné půdy jednotlivými svobodnými sedláky (občiníky). Je to cesta od o. rodové, založené na pokrevenství, k o. sousedské, spočívající na územním principu. S teorií o obecném rozšíření prvotního agrárního komunismu, popř. o., i s funkcemi polit. a samosprávnými přišli v 70. l. 19. st. H. J. S. Maine, E. de Laveleye a K. Bücher. Přijal ji L. H. Morgan a další a stala se součástí myšlenkového světa socialismu. Tato teorie v sobě obsahuje spojení několika teorií starších.
a) Teorii germánské marky (Markgenossenschaft) vytvořil K. F. Eichhorn tím, že na základě formálně-logické právní konstrukce bez dostatečných pramenných dokladů došel k podobě tzv. Markrechtu, tj. práva marky, které předpokládá nejen společné vlastnictví pastvin a lesů, ale i polností. Pod vlivem této teorie byly interpretovány zprávy Caesarovy a Tacitovy o Germánech, některé články Lex Salica a dalších, tzv. barbarských zákoníků, omezující volnou dispozici jedince nemovitostmi či vyžadující souhlas sousedů s usazením nového člověka ve vsi atd., jako doklady někdejší existence marky, tj. pro některé o.
b) Teorie zádruhy vychází z etnografické znalosti jihoslovanské zádruhy, vyskytující se hojně ještě v 19. st., což je velkorodina čítající až několik desítek dospělých, kteří společně vlastní nemovitosti a společně na nich hospodaří (takže zádruha je relativně hosp. uzavřená, mezi jejími členy je dělba práce). S-gické, dějinně hosp. a právní úvahy 19. st. spojovaly tuto zádruhu se středověkými zprávami o zádruhách a o rodinných nedílech (popř. s teorií Markgenossenschaft) a měly ji za pozůstatek původního slovanského soc. zřízení (G. L. von Maurer, A. Meitzen, u nás V. V. Tomek, částečně F. Palacký, T. G. Masaryk, J. Lippert, K. Kadlec).
c) Teorie rus. miru vycházela z etnografické znalosti rus. „obce mirové“ 18. a 19. st. (obec vlastní veškerou půdu, lesy a pastviny užívá společně, louky a pole přiděluje vždy na určitý čas jednotlivým rodinám k užívání v takové rozloze, která odpovídá velikosti rodin), rovněž považované za pozůstatek z dávných dějin; její zřízení bylo Roscherem r. 1858 navázáno na teorii agrárního komunismu.
Od 80. l. 19. st. počaly kritiky myšlenky obecného rozšíření prvotního agrárního komunismu neboli o.. Keuslerem byl dokládán teprve pozdní vznik rus. miru. J. Peisker doložil, že velké srbské zádruhy jsou až věcí novověku (středověké čítaly 2–3 dospělé mužské hlavy) a dokazoval jejich středověký vznik v důsledku berního systému (berně z ohniště). A. Dopsch dokládal jednak, že zádruhy u alpských Slovanů jsou pouze v oblastech se ztíženými podmínkami hospodaření, jednak že u některých z nich lze konstatovat vznik z popudu vrchností. Ukázala se i problematičnost teorie germánské marky. Již G. L. von Maurer předpokládal vedle marky i velké individ. vlastnictví půdy a r. 1918 přišel A. Dopsch s argumentací vyvracející teorii marky zcela. Proti tomu G. von Below soudil, že u Germánů bylo kdysi obcové vlastnictví půdy, avšak společně s Dopschem odmítl teorii o obecné rozšířenosti o. v minulosti. Považoval ji za výsledek metodických chyb, přeceňujících srovnávací metodu a hypostazujících prvotní agrární komunismus (obdobně u nás soudil B. Mendl). Teorie o. po 2. svět. válce u nás zaznamenala svou renesanci, neboť hist. prameny byly dezinterpretovány vlivem názorů K. Marxe a F. Engelse, kteří soudili, že o. byla obecně rozšířena v době přechodu od prvobytné k třídní společnosti.
2. Druhé vysvětlení se vztahuje ke středověké o. založené na společném užívání lesů a pastvin u některých středověkých a novověkých poddanských vsí. Středověké o. nebyly zatíženy ani povinnostmi platů vůči vrchnostem, ani zeměpanskými berněmi. Obec mohla na o. společně pást, hospodařit, popř. na ni usazovat podsedky, nebo (za určitých podmínek) ji pronajmout jiné fyzické či právní osobě za emfyteutický plat. Ve smyslu bodu 1 byly někdy tyto středověké o. považovány za pozůstatek původních o., avšak u některých středověkých o. lze doložit jejich středověké založení vrchnostmi.
common land obchtchina Obschtschina, Umverteilungsgemeinde comunità contadina
Literatura: Dopsch, A.: Die ältere Sozial- und Wirtschaftsverfassung der Alpenslawen. Weimar 1909; Kadlec, K.: Rodinný nedíl čili zádruha v právu slovanském. Praha 1898; Kudrna, J.: Studie k barbarským zákoníkům. Brno 1959; Peisker, J.: Slovo o zádruze. Praha 1899; Pekař, J.: K sporu o zádruhu staroslovanskou. Český časopis historický, 6, 1900; Vacek, F.: Právo veské obce v 15. století. Časopis pro dějiny venkova, 1916, č. 3; viz též poddanství.