Systém sociální

Verze z 11. 12. 2017, 17:03, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

systém sociální – konstrukce, s jejíž pomocí má být zachycena specifičnost předmětu studia s-gie a jejíž nejpropracovanější definici uvádí T. Parsons. Podle něho s.s. sestává z plurality aktérů, kteří jsou při své interakci vedeni snahou optimálně uspokojovat své potřeby, zároveň jsou však nuceni respektovat danosti prostředí a zejm. celý systém kult. strukturovaných symbolů. Svým pojetím s.s. Parsons propojuje východiska behaviorismu a teorie směny s důrazem na studium obecně pojímané kultury. Toto dvojí východisko mu umožňuje učinit jednotkou analýzy s.s. interakci rolí. Pojem s.s. plní v s-gii v podstatě dvojí funkci: 1. umožňuje vydělit oblast „společenského“ jako specif. oblast bádání, která vyžaduje přístup odlišný na jedné straně od přístupu přír. věd, na straně druhé od přístupu historie, psychologie a dalších humanitních disciplín (v tomto smyslu navazuje koncept s.s. např. na Durkheimův sociologismus); 2. propůjčuje předmětu s-gie systémový charakter, a tím v zásadě garantuje možnost přistupovat ke studiu společnosti podobně exaktně, jako to činí jiné vědní disciplíny vzhledem ke svým předmětům studia (viz sociologie systémová). Kritikové pojmu s.s., resp. teorií sociálního systému, poukazují naproti tomu na skutečnost, že koncept s.s. celou společnost uměle racionalizuje, činí ji uspořádanější, než jakou ve skutečnosti je. Podle A. Touraina je zcela prozaickým modelem s.s. vlast sociologie, který společnost analyzuje. Vnitřní integritu systému zajišťují zejm. instituce státní správy. Četní sociologové sociálního konfliktu naproti tomu v zásadě přejímají koncepci s.s., zbavují ji však harmonizujícího podtónu, jenž je s ní v tradici Parsonsově pojetí spojován.

social system système social soziales System sistema sociale

Literatura: Parsons, T.: The Social System. Glencoe 1951; Touraine, A.: Le Retour de l'acteur. Paris 1984.

Jan Keller