Taoismus
taoismus – spolu s konfucianismem nejvýraznější proud čínské filozofie a náboženství. Za zakladatele je pokládán čínský mudrc Lao'c ze 6. st. př. n. l. (není to vlastní jméno, znamená to „Starý Mistr“). Své myšlenky vyložil v knize fil. sentencí a aforismů Tao te ťing, přičemž Tao se obvykle překládá jako „cesta“, Te jako „ctnost“. Tao je však vícevýznamový pojem, označuje přirozenou dynamiku a spontaneitu pohybu i prapodstatu jsoucna, vnitřní obsah i smysl skutečnosti, jednotu bytí a totožnost všech jeho prvků. Pochopením této „cesty“ člověk nalézá vnitřní souvislost všeho a sám se do ní vřazuje; splynutím (ztotožněním) s touto podstatou dosahuje absolutního štěstí a dokonalosti, což je cílem každého mudrce. T. odmítá jakékoli vnější zasahování do přirozeného běhu věcí a jevů i vášnivé nebo kategorické hodnotící soudy, násilnou regulaci i vnucování zákonů. T. má i soc.-fil. dimenze, zejm. co se týká názorů na uspořádání lidské společnosti podle principu Wu-wej (nejednání), ve zmírněné podobě „neprotivení se zlu“. Důslednou logikou t. se někdy dochází k odsuzování jakéhokoli násilí, války, nadměrného bohatství, ale i civilizačních trendů, nebo alespoň těch, jejichž vlivem se člověk vzdaluje od přirozeného stavu a narušuje se ideál prostého života (viz též nenásilí).
T. jako učení o životní moudrosti navazuje na starší čínskou fil. tradici. V některých bodech má však blízko též k indickým představám (např. idea splynutí člověka s podstatou jsoucna). Již v 10. st. n. l. se projevovaly synkretické snahy, jejichž vyvrcholením byla zásada Han san wej (tři jedno jsou), tj. přesvědčení, že t. je vnitřně jednotný s konfucianismem a buddhismem. K intenzívnímu vzájemnému ovlivňování t. a buddhismu dochází zejm. ve škole Čchan, známé více v japonské verzi jako zen-buddhismus. Fil. principy t. pronikly v mnoha směrech do čínské kultury jako specif. typ myšlení a jednání, i když v současné době již nejsou v Číně tak vlivné jako dříve. Vedle metafyzickéhho učení je nejvlivnější taoistická etika, která vypracovala svérázné zásady, jakými způsoby dosahovat ctnosti (Te): sebepoznáním a bezprostředním nazíráním, tj. „žitím v Tao“. T. jako původně fil. směr se postupně transformoval do podoby neteistického náb. systému. Ale během svého šíření a popularizací se začal mísit s polyteistickými představami, s předsudečnými názory, lidovými pověrami, magickými praktikami v obřadní praxi apod., což ve velké míře devalvovalo původní taoistické hodnoty i vysoké a náročné mravní požadavky t.
Taoism taoïsme Taoismus taoismo