Zájem
zájem – jeden z klíčových pojmů spol. věd, který je v s-gii používán min. ve 3 významech. 1. V rovině individ. jednání označuje přítomnost motivace. Opakem z. je v této souvislosti lhostejnost či apatie. Kategorie z. slouží v této rovině k vysvětlení osobních preferencí jednotlivců, jejich postojů a chování. Explicitně je tento pohled obsažen např. při zjišťování osobních z. a preferencí v souvislosti s mapováním volnočasových aktivit. Intenzitu z. lze pak vyjádřit jako funkci velikosti obětí, jež je daný člověk ochoten podstoupit při realizaci svého z. 2. V rovině spol. skupin je z. označením pro souhrn společných hodnot, díky nimž jsou lidé schopni koordinovat kolekt. akci. Proti rovině individ. jednání zde již vzniká otázka uvědomění si společného z., na jehož základě vznikají tzv. zájmové komunity či zájmové skupiny. Kategorie z. slouží při vysvětlování vzniku a průběhu konfliktů v rámci téže společnosti, při analýze fungování polit. systému i v úvahách o mechanismech sociální změny. V rovině zkoumání konfliktu zájmů se pohybuje např. analýza třídních z., studium specif. zájmových skupin či rozbor soc. hnutí. Intenzitu z. lze v této rovině sledovat jako funkci soc. napětí či výbušnosti polit. situace. 3. V rovině celospol. slouží kategorie z. jako synonymum kolekt. potřeby, nutnosti či cíle. V této rovině, více než v předchozí, vystupuje problém manipulace. Za celospolečenské zájmy bývají pravidelně vydávány z. těch jednotlivců či skupin, kteří společnost kontrolují. Součástí manipulace bývá vydávání parciálních z. za z. obecné, stejně tak jako líčení úsilí o dosažení z. celospol. jako typ hry se sumou různou od nuly. Opakem prosazování celospol. z. je ponechání autonomie jednotlivcům a skupinám při formulaci a sledování jejich vlastních preferencí bez ohledu na postulované z. celku. Hlubší rozbor kategorie celospol. z. může sloužit k analýze systému kult. hodnot dané společnosti, k analýze typu legitimity, o kterou se opírá existující polit. moc, či k analýze z. mocenských elit (viz též zájem společenský). Intenzitu z. lze v této rovině sledovat pomocí množství dílčích individ. a skup. z., které je daná společnost ochotna obětovat při prosazování svých reálných či fiktivních celospol. z.
Jednotlivá paradigmata s-gického myšlení pracují s kategorií z. v různých rovinách. Koncepce celospol. z. stojí v popředí pozornosti konsensuálních teorií společnosti. Naproti tomu s-gie konfliktu zdůrazňuje skup. pojetí z., podle něhož střetávání z. funguje jako hra se sumou rovnou nule. Směry vycházející z kategorie soc. jednání konceptualizují z. v rovině individ. interakce. V téže rovině chápe z. také teorie sociální směny. Naproti tomu s-gie vědění, která zkoumá způsoby, jimiž skryté z. podmiňují myšlení a jednání soc. subjektů, tematizuje při svém studiu ideologií střídavě všechny zmíněné úrovně projevů z.
Kategorie z. je používána v odlišném významu v psychologii a v s-gii. Psychologové spojují z. s pozorností vůči určitým předmětům či činnostem a zkoumají jej v kontrastu s „nezájmem“, indiferentností. V s-gii je z. svázán se zákl. potřebami a hodnotami soc. aktérů. Sledování z. je zde podmínkou přežití v soc. a přír. prostředí. Opakem naplňování z. není indiferentnost, nýbrž podřízenost z. druhých. Kategorie z., byť patří ke klíčovým pojmům s-gie, je zatížena řadou nejasností a problémů. 1. Často je diskutován problém skutečných a nepravých z. Protože z. vystupuje jako sledovaná potřeba, vzniká otázka adekvátnosti toho, co je sledováno. Skupina, vrstva či polit. strana mohou svůj z. definovat mylně a usilují pak o něco, co je ve skutečnosti může dokonce poškozovat. Jejich skutečný z. jim přitom může zůstat skryt. 2. Kontextuální vázanost z. se projevuje v tom, že reálný z. není ve všech případech nutně konstantní veličinou. Může se proměňovat v závislosti na změně okolností či na poměru sil ve společnosti. Spolu s tím se může zásadovost měnit ve strnulost. 3. Hierarchie z. vyplývá z toho, že různé zájmy mohou mít pro tentýž subjekt různě velký význam. Sledování dílčích z. může blokovat realizaci z. podstatnějších. V jiných souvislostech může naopak být neúspěšná ta strategie, která ve snaze o realizaci nejvyšších z. snižuje šanci na realizaci dostupnějších z. dílčích. 4. Problémy obecných z. se zabývají úvahy o z. národa, z. společnosti či z. lidstva. Často se pohybují v rovině morálně orientovaných deklarací. Jejich účelem je spíše mírnit existující soupeření roztříštěných dílčích zájmů, příp. tzv. soukromých zájmů, než vyjadřovat reálný stav věcí. Ve jménu ideálů mají být překryty a překlenuty konkrétní rozpory v rámci skupiny či společnosti. 5. V rovině gnoseologické je z. považován za překážku k dosažení obecně platného a objektivního poznání. Vlastní z. poznávajícího mohou intervenovat do procesu poznání způsobem, který je znehodnocuje. Důsledná reflexe vlastního z. se stává jednou z podmínek objektivnějšího poznání. Zmíněné problémy spjaté s kategorií z., resp. s tzv. zájmovou teorií, ilustrují nejednoznačnost, s níž je termín z. v s-gii používán. V uvedených příkladech vystupuje postupně jako synonymum potřeby, účelu, cíle, ideálu a hodnoty. Polit. manipulace, která s pojmem z. operuje velmi často, vydatně profituje z účelového zaměňování zmíněných významů. Ani s-gická analýza se vždy nedokáže podobnému zaměňování vyhnout.
interest intérêt Interesse interesse