Zeitgeschichte
Zeitgeschichte – v Čechách relativně ustálený něm. termín pro dějiny nejnovější doby, popř. soudobé dějiny. Přesněji je to hist. disciplína studující dějiny právě poslední hist. epochy. Dnes je tato epocha vymezována v různých zemích různě. Ve Francii jsou za „histoire contemporaine“ považovány fr. dějiny od Velké revoluce z r. 1789 do současnosti, v Anglii je „contemporary history“ doba od parlamentní reformy r. 1832. V Německu je za počátek Z. považován vstup USA do 1. svět. války (1. 4. 1917), ale v bývalé NDR ztotožňovali tento počátek s porážkou nacistického Německa (8. 5. 1945). V marx. periodizaci dějin byla za Z. označována epocha přechodu od kapitalismu k socialismu a komunismu, počínající Říjnovou revolucí r. 1917 v Rusku. V periodizaci českých dějin není tato doba prozatím vymezena zcela jednotně: za její počátek se považují r. 1938 nebo r. 1945 nebo r. 1948 a její konec je datován buď r. 1968, nebo r. 1989. Nejasnosti a spory kolem začátku, ale ještě více kolem konce Z., jsou motivovány jak zřeteli metodickými a heuristickými, tak i ideově či ideol. Výzkum Z. je vždy více než bádání o starších dobách vázán na celkové polit. a spol. poměry ať již nechtěně, prostřednictvím historikovy osobní zainteresovanosti a jeho vlastního polit. či jiného přesvědčení, nebo záměrně. Předmětem záměrné ideol. manipulace se Z. stávají především v totalitních systémech. Historik studující Z. zpravidla nemá k dispozici úplný soubor hist. pramenů, čímž je rovněž limitováno věd. poznání uvedené doby. Z tohoto důvodu nebyly Z. zvl. v 19. st. často uznávány za skutečnou věd. disciplínu. Výzkum Z. má řadu specif. znaků, kteřé jej odlišují od výzkumu starších dějinných období. Pozornost historiků však Z. přitahují od dob antického Řecka (viz např. Hérodotos). Bývají vymezovány jako „spoluprožívané dějiny“, tj. dějiny té doby, která má k aktuální současnosti bezprostřední, „živý“ vztah. Z. se mnoha způsoby prolínají se s-gií.
contemporary history histoire contemporaine Zeitgeschichte –