Encyklopedisté
encyklopedisté – filozofové, spisovatelé, přírodovědci, polit. publicisté sdružení při přípravě a vydávání Encyclopédie ou Dictionnaire raisonné des Sciences, des Arts et des Métiers, zkráceně Encyklopedie ve Francii v l. 1751–1772. Projekt Encyklopedie podává ucelený a uspořádaný přehled podstatné části výsledků lidského poznání v tehdejší době. Mezi e. patří nejvýzn. představitelé fr. fil. myšlení té doby: É. B. Condillac, P. H. D. Holbach, Ch. L. Montesquieu, F. M. Voltaire a J. J. Rousseau. Ideovým i organizačním vůdčím duchem byl D. Diderot, který se svým nejbližším spolupracovníkem J. B. le Rond d'Alembertem připravil nejen prospekt Encyklopedie, nýbrž podstatně ovlivnil i její celkovou koncepci, postavenou na myšlence, že věci nelze poznat bez vzájemných souvislostí a vztahů, a na osvícenském entuziasmu, na přesvědčení o síle lidského rozumu, na pevné víře, že je v lidských silách všechno spolehlivě poznat a objasnit. Podle záměru svých tvůrců neměla být pouhým přehledem dosavadních poznatků, nýbrž i jejich systematickým utříděním podle novodobých věd. a metodol. přístupů, opřených o soudobé pokrokové koncepce. V Encyklopedii se odráží ideově-polit. kontext doby. Příznačné je, že obsahuje i poznatky, které byly spíše produktem tehdejší výrobní a řemeslné praxe než „čisté“ vědy. Vydání každého svazku Encyklopedie bylo přijímáno jako význ. spol. čin, jako kult. událost, která vždy rozbouřila hladinu spol. a polit. života. E. sami představují v jistém smyslu společenství, v němž integrační bází bylo osvícenství a jeho pojetí pokroku. Smyslem diskuse a vzájemné kritiky e. nebylo pouhé „popření“ oponenta či vyvrácení jeho názoru, ale i pochopení jeho stanoviska. E. vytvořili prostředí prodchnuté snahou po pravdivém poznání, úctou k rozumu, vírou v jeho vítězství. Na této bázi rozvíjeli princip názorové tolerance. E. svým způsobem předjímali jeden z výrazných rysů moderní demokracie. Po vydání 7. svazku v r. 1757 se ale spol. a polit. situace v tehdejší Francii natolik zkomplikovala, že další vydávání Encyklopedie bylo prakticky vyloučeno. V této době rezignovala na další práci velká část autorů (včetně d'Alemberta) a další propadali skepsi (např. Voltaire). Přesto především díky Diderotovi byl dán po dvouleté přestávce v r. 1759 více méně ilegálně do tisku 8. svazek a do r. 1765 bylo připraveno 10 zbývajících. Vydávání bylo přerušeno poté, co Diderot náhodně zjistil, že vydavatel Lebreton ve všech desíti zbývajících svazcích svévolně zkracoval a upravoval texty. Přesto se Diderot k práci posléze vrátil a do r. 1772 byly pak vydány všechny zbývající svazky (s rytinami). Encyklopedie byla často přetiskována za hranicemi Francie. Její vydávání je považováno za důležitou součást spol. hist. procesů, které vyústily ve Velkou fr. revoluci.
encyclopedists encyclopédistes Enzyklopädisten enciclopedisti
Literatura: Encyklopédie ou Dictionnaire raisonné des sciences, des Arts et des Métiers (textes choisis). Paris 1952; Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel (výbor). Praha 1954; Höffding, H. – Král, J.: Přehledné dějiny filosofie. Praha 1946; Tatarkiewicz, W.: Historia filozofii. I–III. Warszawa 1970.