Sloh životní
sloh životní – termín ražený architektonickou skupinou čes. umělecké avantgardy (zvl. K. Honzíkem) k označení vyšších, především na etice a estetice založených forem integrace a ztvárnění výroby, hmotného prostředí (dobově též „věcného prostředí“), prostorových i mezilidských vztahů a duševní produkce. S.ž. se nekryje se způsobem života. Ten v představách avantgardy představuje jen jakousi zárodečnou materii, která za určitých soc. podmínek může přerůst v uvědomělou tvorbu s.ž. Podle těchto teorií jen v beztřídní společnosti může být „život organizován a uspořádán jako umělecké dílo“. S.ž. byl chápán jako nadstavba nad ryze ekon. a účelovým jednáním lidí. Předpokladem pro tvorbu s.ž. je stabilizace společenského řádu; proto také období válek, rozvratu či revolucí není příliš příznivé pro vznik s.ž. Formulace ideálu s.ž. byla ovlivněna uměl. funkcionalismem a konstruktivismem, ideou účelnosti, ale i služebnosti umění vůči lidským a celospol. potřebám a zájmům. Inspirace koncepcí s.ž. byly převážně uměnovědné, po r. 1945 zesílil vliv marxismu. Silně zapůsobila představa mezinár. avantgardy (A. Loos) o způsobech života jako pojidla mezi věcmi, zařízeními a prostředím, i dílo J. Burkhardta o kultuře renesanční Itálie, dokumentující „slohovou souvislost mezi nástroji, vozy, obleky, budovami, prostory, zvyky a mravy“ (v tomto pojetí souvisí s.ž. úzce s globálním chápáním uměleckého slohu). Teorie s.ž. byla spojena s pokusem ustanovit architekturu jako discíplinu soustřeďující se na tvorbu životního prostředí. Architekt byl charakterizován jako odborník na tvorbu s.ž. Termín s.ž. byl užíván často jako analogon pojmu životní styl, ale pojem „sloh“ byl vztahován spíše k formám života celé společnosti, zatímco termín „styl“ spíše k individ. a skup. formám života. Termín s.ž. je v čes. uměnovědných disciplínách stále živý. Ze s-gie byl vytlačen v 70. l. termíny „způsob života“ a „životní styl“. V záp. s-gii ani uměnovědě nenajdeme ekvivalent pojmu s.ž., což umožnilo Honzíkovi ještě na sklonku 60. l. traktovat s.ž. jako specif. přínos čes. myšlení svět. kultuře.
– – – –
Literatura: Honzík, K.: Z tvorby životního slohu. Praha 1965; Honzík, K. – Kuchyňka, Z. – Klivar, M.: Aktuální problémy socialistického životního slohu. Praha 1963; Novák, M.: Problémy životního slohu. In: Acta Universitatis Carolinae, řada Aesthetica. Praha 1962.