Podmínky geografické (MSgS)
podmínky geografické (MSgS) jsou souhrnem těch činitelů přírodního prostředí, které jsou všeobecným předpokladem společenského života a které neustále — jakkoli s proměnlivou intenzitou a nepřímo — tento život ovlivňují. Patří mezi ně hlavně podnebí, vlastnosti půdy, vertikální a horizontální členitost zemského povrchu, velikost a směr toku řek, ostatní vodstvo, flóra, fauna a nerostné bohatství.
Vliv těchto faktorů na procesy, ke kterým ve společnosti dochází, si lidé pro jeho zřejmost uvědomovali historicky vzato velmi brzy. V dějinách sociálního myšlení se setkáváme s mnoha směry a školami, které se pokoušejí celý sociální proces vysvětlit výlučně geografickými podmínkami, a to buď jejich souhrnem, nebo jejich jednotlivými složkami. Takovýto přístup k řešení problematiky společenského života se nazývá geografický determinismus.
Jakkoli prvky geografického determinismu se objevují již v počátcích sociálního myšlení ve starověku (např. u Hérodota, Hippokrata, Thukydida, Strabona, Polybia aj.), s jeho rozvinutou a systematickou podobou se setkáváme až v ideologii evropské revoluční buržoazie 18. století. Nejvýznačnějším představitelem geografického determinismu v tomto období byl francouzský osvícenský filosof Charles Montesquieu. Ve svém hlavním díle De l’esprit des lois (1748) propracoval teorii o určující úloze jednotlivých činitelů zeměpisného prostředí v životě společnosti. Za rozhodující faktor sociálního vývoje pokládal podnebí. Navazoval v tom na svého předchůdce, jiného francouzského autora, který působil v 16. století — Jeana Bodina.
Zatímco v Montesquieuově pojetí měl geografický determinismus výrazně protiteologický ráz, protože se pokoušel vysvětlovat společenské jevy přirozenými příčinami, a byl tudíž přes celkově zjednodušené chápání společnosti pokrokový, stává se v pozdějším období, kdy se jednotliví sociální myslitelé dopracovali hlubšího a relativně správnějšího pohledu na historii, vědecky neudržitelným a ideologicky velmi často sloužil reakčním společenským skupinám a hnutím.
Za bod zvratu v ideologickém působení geografického determinismu můžeme považovat dílo anglického autora H. T. Bucklea (1821—1862) History of Civilization of England. V jeho pojetí slouží geografický determinismus ospravedlnění koloniálního režimu a třídního panství vůbec. Snaží se například přímo charakterem podnebí vysvětlit kulturní zaostalost, výši mzdy i třídní vztahy v anglických asijských a afrických koloniích. Vyvrcholením reakčního ideologického a politického využití geografického determinismu se stala geopolitika.
Na myšlence o určující roli geografických podmínek ve vývoji společnosti byl založen také jeden z významných směrů naturalistické sociologie — směr geografický, který se nejvíce rozvinul koncem 19. století. Jeho představitelé se pokoušeli dokazovat přímý vliv geografických činitelů zejména na takové jevy, jako je: a) ekonomický život a jeho organizace; b) zdraví obyvatelstva; c) lidská fyzická a duševní energie a zdatnost; d) sociální a politická organizace společnosti; e) duchovní život společnosti. Na tento přístup ke zkoumání sociálních jevů navázala pak ve 20. letech našeho století ekologická škola (viz ekologie) v sociologii.
Marxistická teorie společnosti vliv geografických podmínek na sociální vývoj nepopírá. Nepokládá však tyto podmínky ani za jediný, ani za hlavní faktor tohoto vývoje. Jistý stav geografických podmínek je pro vznik a existenci člověka a tím i společnosti nutný (např. teplota pohybující se v určitém rozmezí, voda, úrodná půda, fauna a flóra apod.), je tedy jejich všeobecným předpokladem, rozhodující roli v sociálních změnách však nemá a není ani hlavní příčinou vývoje společnosti. Důkazem toho je například skutečnost, že civilizace, které se vyvíjejí v rozdílných geografických podmínkách, jsou si často značně podobné a naopak, mezi civilizacemi stejných nebo velmi podobných geografických podmínek jsou velké rozdíly. Kromě toho změny těchto podmínek probíhají ve srovnání s tempem sociálního vývoje nesmírně pomalu. Vývoj společnosti a jejích jednotlivých složek není tedy určován geografickými podmínkami, ale naopak jejich negativní i pozitivní vliv je sám podmíněn tím, co je rozhodujícím činitelem života společnosti a co má jednoznačně sociální povahu, tj. výrobou.
Literatura: Heyden G., Teorie životního prostoru, Praha, 1960; Ivanov-Omskij, Geografické prostředí a vývoj společnosti, Praha, 1952.