Prostituce (MSgS)
prostituce (MSgS) (z lat. prostituo — zaprodat, zaprodávat se) je propůjčování se k sexuálnímu styku za peněžitou nebo naturální úplatu, charakterizované víceméně častým střídáním partnerů. Kromě prostituce heterosexuální (téměř výhradně ženské) je známa i prostituce homosexuální, častější u mužů. Jako hromadný společenský jev patří prostituce ve všech soudobých vyspělých kulturách do oblasti sociální patologie. Prostituce je známa ve všech historických kulturách od vzniku monogamní rodiny. Oficiální morálka ji akceptuje jen v některých společnostech na nižším stupni vývoje, někdy v souvislosti s náboženským kultem (srovnej některé orientální kultury, antické Řecko aj.); jinak, zejména v kulturách ovlivněných křesťanstvím, je oficiální morálkou prostituce odsuzována, aniž by to ovšem na její reálný výskyt mělo významnější vliv. Zatímco ve středověku s jeho uzavřenými městskými a vesnickými společenstvími, malou horizontální i vertikální mobilitou obyvatelstva — a tím daným vysokým stupněm sociální kontroly — byla prostituce jevem poměrně řídkým, omezeným téměř výhradně na velká města a vojenská ležení, za kapitalismu v souvislosti s procesy pauperizace a urbanizace dosáhla vrcholu svého rozšíření. Buržoazní stát řeší svůj vztah k prostituci buď na základě staršího principu reglementace (stát prostituci trpí, je-li provozována v mezích jím stanovených pravidel — např. policejní registrace prostitutek, povinné lékařské prohlídky, případně nucené soustředění prostituce v nevěstincích apod., a naopak stíhá prostituci „tajnou“, vymykající se těmto pravidlům), nebo na základě principu abolice, který v současnosti převládá (stát se zdržuje úpravy podmínek prostituce i zásahů proti ní samé a stíhá jen delikty s ní související — zejména šíření pohlavních chorob). Na našem území platila reglementační opatření až do roku 1922.
Teprve v průběhu socialistického vývoje se u nás daří rozšíření prostituce výrazně omezit. V důsledku ekonomických změn již prostituce pro nikoho není nutným existenčním řešením; to dává státu možnost účinných represívních zásahů. Platné československé trestní právo sice samu prostituci (s výjimkou prostituce homosexuální) nestíhá, ale pokládá ji za nekalý způsob obživy; za podmínky, že je doprovázena soustavným vyhýbáním se práci, jde o trestný čin příživnictví (§ 203 trestního zákona). Na tomto základě byla u nás dlouhodobě provozovaná profesionální prostituce prakticky plně zlikvidována. Naproti tomu dosud existuje — i když v omezeném rozsahu — prostituce, krytá nějakým pracovním poměrem a provozovaná namnoze jen za úplatu naturální, kterou lze v jednotlivých případech těžko průkazně odlišit od běžných projevů galantnosti (pohoštění, dárky apod. — typické zvláště u prostituce s cizinci). V genezi prostituce má u nás dnes rozhodující úlohu sexuální promiskuita a tendence k nevázanému životu u určité části mládeže, podmíněná zejména poruchami rodinného klimatu a nedostatečným rozvojem vyšších kulturních potřeb u těchto jedinců. Excesy nočního života pak typicky vedou k obtížím v zaměstnání v důsledku absence a poklesu pracovní výkonnosti. Tyto konflikty některé subjekty řeší tím, že volí příležitostnou prostituci jako zdroj snadného vedlejšího výdělku. Zpravidla pak ovšem dochází k rychlé společenské degradaci prostitutky, přestává být schopnou pravidelné práce, ztrácí pracovní kvalifikaci, navazuje jen krátkodobé pracovní poměry a dříve či později se stane na výtěžku prostituce plně existenčně závislou; velmi často se k prostituci přidružují i jiné, zejména majetkové delikty. V důsledku podstatného omezení vlivu sociálních faktorů roste v genezi prostituce relativní význam faktorů individuálních, zejména psychopatologických. Častý je zejména alkoholismus, psychopatie a intelektové defekty. Hypersexualita není běžná, častější jsou naopak případy snížení apetence (zřejmě navozené nenormálním sexuálním životem prostitutky).
Viz též heslo prostituce ve Velkém sociologickém slovníku (1996)