Sebevražda (MSgS)
sebevražda (MSgS). Jde o agresi proti vlastní osobě s cílem přivodit si smrt. Pokus o sebevraždu: Definice je stejná, ale může jít též o předstírání úmyslu sebevraždy, aby se získaly výhody nebo upoutala pozornost. (Viz i heslo patologie sociální.)
Druhy:
- Racionálně podložené: mívají motivaci bilanční, sociální, na základě „morální“, filosofické úvahy apod. Sem lze zařadit i „nehody“, které jsou ve skutečnosti sebevraždami, i zmíněné předstírané sebevraždy.
- Patologické: v depresivních stavech psychologických, méně často nepsychologických, i při stavech schizofrenních (nemotivovaně impulsívních, jako důsledek patologického myšlení apod.). U osob trpících paranoí, epileptiků a oligofrenních osob, někdy jako důsledek protestu nebo v souvislosti s aktem msty. U alkoholiků (především v souvislosti s kocovinou po alkoholickém opojení). U některých druhů psychopatie (mytomani, hyperemotivní osoby aj.). U osob nevyrovnaných při osobních krizích jako důsledek náhlého raptu. (Sem patří i erotické motivace.) U osob hysterických. Někdy nutkavá myšlenka v rámci některých chorobných stavů nebo izolovaně.
- Jako imitace nebo hra (hlavně u dětí) a mentálně defektních osob.
- Kolektivní suicidium, jehož obětí bývají hlavně děti při depresívních stavech psychotických některého z rodičů i jako důsledek raptu, občas také u milenců, kterým je bráněno ve spolužití.
Vyskytuje se u všech národů v kolísající frekvenci. Nejstarší dokument o sebevraždě je staroegyptský papyrus (asi 4000 let starý), dále pak sebevraždy starozákonní. Názor, že se sebevraždy nevyskytují u primitivních kmenů, je nesprávný. Tímto způsobem řešily své konflikty některé kmeny Indiánů severoamerických i jihoamerických, obyvatelé Grónska, Eskymáci, kmeny africké, domorodci na Nových Hebridách, Novém Zélandě, ostrovech Fidži i některé orientální národy. Ve starověku byla sebevražda odsuzována jako jednání nesprávné a tolerována jen ve výjimečných případech (mravní důvody, nemoc aj.). Aristoteles ji považuje za bezpráví spáchané na státě, nikoli na vlastní osobě. Křesťanské církve po prvotní toleranci zaujímají stanovisko odmítavé (Augustin) a stavějí ji na úroveň vraždy. Na počátku novověku T. Morus připouští sebevraždu u osob, jejichž utrpení nelze zmírnit. M. de Montaigne hlásá právo na ukončení vlastního života. Později přibývá filosofů, kteří připouštějí právo člověka rozhodovat o sobě (D. Hume, Ch. Montesquieu, F. M. A. Voltaire, J. J. Rouseau, F. Nitzsche). Jiní toto právo popírají (I. Kant) nebo zdůrazňují, že sebevražda nic neřeší (A. Schopenhauer). Z psychiatrů první studii podali J. E. D. Esguirol, F. Winslow aj. Sociologické aspekty u nás představuje habilitační práce T. G. Masaryka (1881) Der Selbsmord als soziale Massenerscheinung der modernen Zivilisation. Zásadní význam má práce E. Durkheima Le suicide, Etude de sociologie, později studie M. Halbwachse. U nás problém nejnověji zpracoval L. Růžička (1968). V naší době jsou častější u národů s vyšší socioekonomickou úrovní, ale ani tato okolnost není rozhodující.Frekvence ve světě podle WHO (rok 1963, publikováno roku 1966) výňatek ze statistiky:
Údaje z ČSSR (absolutní čísla z roku1966 podle zpráv a rozborů ÚZSt, ročník 1967, sv. 11):
Statistika tudíž ukazuje podstatně vyšší frekvenci dokonaných sebevražd u mužů, zatímco u demonstrativních a sebevražedných pokusů převažují značně ženy.
Sebevražednost podle věku: vyskytuje se od deseti let, výjimečně i u mladších. Ve skupině 10—141etých chlapců je pátým nejčastějším úmrtím. Počet stoupá s věkem a ve věkové skupině 40—441etých je nejčastější příčinou úmrtí. Absolutní počet stoupá ještě v další věkové skupině, ale relativně se stává méně významným pro vzestup počtu úmrtí z jiných důvodů a počet pak od 55 let relativně i absolutně klesá (údaje Statistické ročenky ČSSR pro rok 1964, ročník 1965).
Dokonané sebevraždy podle povolání údaje v procentech z celku — zprávy UZSt, ročník 1967, sv. 11):
Psychická onemocnění vedou k dokonané sebevraždě podle údajů literatury jen v menšině případů. Většinou jde o komplikovanou sociální a společenskou interakci.
Viz též heslo sebevražda ve Velkém sociologickém slovníku (1996)