Soustavy příbuzenské (MSgS)
soustavy příbuzenské (MSgS) či systémy příbuzenské jsou univerzálním znakem lidské kultury; vznikají na podkladě tzv. integračních principů (princip pohlaví, věku, území a příbuzenství) a na podkladě skutečnosti, že každý dospělý člověk je za normálních okolností členem minimálně dvou rodin: rodiny, z níž pochází, a rodiny svého manžela či manželky. Systém příbuzenství a manželství představuje sociální zařízení, které umožňuje lidem žít a spolupracovat v řádném společenství (A. R. Radcliffe-Brown); představuje zároveň původní a pravděpodobně nejstarší formu společenské, sociální struktury. Příbuzenské soustavy předpokládají existenci vzájemných příbuzenských vztahů a příbuzenských skupin, existenci příbuzenství.
Příbuzenství představuje systém sociálních pout, založený na uznávání genealogických vztahů z legalizovaného manželství; v podstatě je založeno na uznávání sociálních vztahů mezi rodiči a dětmi, a to i mezi adoptovanými dětmi, neboť důraz je na příslušném sociálním vztahu (v případě adopce se stávají lidé biologicky nepříbuzní příbuznými sociálně). Příbuzenské svazky v každém typu rodiny mohou být jednak pokrevní (otec-syn), jednak afinitní (např. svazek mezi manželem a manželkou). Spojení pokrevních a afinitních svazků a společná rezidence umožňují vznik příbuzenských skupin.
Příbuzenství (Verwandschaft, parenté, kinship, rodstvo) jako svazek mezi jedinci může být založen nejen na pokrevním příbuzenství, ale také na právním poměru, který je nahrazuje (podle římského práva cognatio a agnatio). Pro určení příbuzenského stupně jsou stanovena základní pravidla podle počtu generací. Podle římského práva, jehož poněkud pozměněná verze se užívá v právních systémech doposud, náležel do prvního stupně např. otec se synem, do druhého příbuzenského stupně bratr se sestrou, do třetího bratranec se sestřenicí atd. Současné čs. právo například zahrnuje do právní klauzule „osoby blízké“ jenom příbuzné v přímé linii, tj. sourozence a manžele.
Pokrevní příbuzenství či pokrevenství jako pokrevní vztah mezi určitými jedinci může být buď v pokolení přímém (vztah mezi předky a potomky) anebo v pokolení pobočném (vztah mezi osobami, které pocházejí od společného předka). Každý jedinec má primární příbuzné, tj. rodiče a sourozence apod. (celkem sedm typů) a sekundární příbuzné, tj. primární příbuzné primárních příbuzných (33 typů) a terciární příbuzné, tj. primární příbuzné sekundárních příbuzných (celkem 151 typů). Ve skutečnosti může mít jedinec mnohem více příbuzných, než je jejich jednotlivých typů (může mít např. pět bratrů apod.). Aby mohly být tyto vztahy operativní, jsou v každé společnosti jednotliví příbuzní konkrétně vymezeni pravidly odvozování původu, tzv. descendenčními pravidly: matrilineární descendence (příbuzenství prostřednictvím matky) — patrilineární descendence (příbuzenství prostřednictvím otce) — bilaterální descendence (kombinace 1. a 2. typu) — podvojná descendence (spojuje jednotlivce se všemi příbuznými z otcovy i matčiny strany). Descendence se týká jen sociálních vztahů a nemá nic společného s genealogickými vztahy; spojuje jedince se skupinou příbuzných v rámci určitých sociálních vztahů (W. H. R. Rivers).
Příbuzenské skupiny jsou sociální skupiny, které vznikají na podkladě příbuzenských vztahů. Základní příbuzenskou skupinu představuje individuální či elementární rodina (rodiče a jejich děti). Tato základní jednotka, která existuje jako samostatná sociální skupina u všech současných lidských společností, plní čtyři základní funkce: sexuální, ekonomickou, reprodukční a výchovnou. Každý člen individuální rodiny je nucen si hledat partnera v jiné individuální rodině a tím se stává spojovacím článkem mezi členy své rodičovské neboli orientační rodiny a mezi členy manželské neboli prokreační rodiny. Existence těchto dvou typů rodin již umožňuje příbuzenské systémy.
Příbuzenské systémy, na rozdíl od příbuzenských skupin, nejsou organizovaným seskupením jednotlivců a nejsou ani nevytvářejí žádné sociální skupiny; představují pouze strukturální systémy příbuzenských vztahů, umožňují regulaci vzájemného chování a zájmů jednotlivých členů společnosti a jsou jednou ze základních podmínek společenského života, sociální organizace společnosti.
Význam příbuzenských vztahů a systémů poprvé zhodnotil a rozlišil L. H. Morgan v díle Pravěká společnost (Ancient Society, 1877); od té doby se stalo příbuzenství jedním z hlavních předmětů etnografických studií. Morgan rozlišoval dva hlavní příbuzenské systémy: klasifikační — charakteristický pro předtřídní společnost, a deskriptivní — charakteristický pro společnosti civilizované. Toto rozlišování se ukázalo mylným, neboť až na určité výjimky (súdánské, bantuské a nilotské kmeny v Africe) je každý známý příbuzenský systém v podstatě klasifikační, neboť užívá klasifikačních termínů (původní kmeny v Asii, Americe, Austrálii a Oceánii, stejně jako evropské příbuzenské systémy). V současné době se užívá hlavně šesti základních kritérií pro stanovení příbuzenského systému, které vypracovali A. L. Kroeber a R. H. Lowie: kritérium generace, pohlaví, afinity, kolaterality, bifurkace a polarity. Oba autoři kromě toho stanovili ještě tři kritéria vedlejší nebo pomocná: relativní věk, pohlaví mluvčího a úmrtí. Těchto devět Kroeberových a Lowieho kritérií umožňuje rozlišení klasifikačních a označovacích systémů a zahrnuje, jednotlivě i v kombinacích, všechny principy, které v jednotlivých společnostech slouží ke klasifikování a rozlišováni příbuzných.
Kritérium generace je založeno na rozlišování příbuzných podle generace, přičemž příbuzní různých generací jsou označováni různými termíny (jen výjimečně se užívá stejných: např. americký typ Crow a Omaha při označování dětí otcovy sestry a dětí matčina bratra ap.).
Kritérium pohlaví spočívá na biologických rozdílech mezi muži a ženami a většina společností je v příbuzenských systémech vyjadřuje odlišnými termíny. Jen výjimečně jsou tyto rozdíly ignorovány, a to buď částečně (v angličtině např. stejný výraz pro bratrance i sestřenici = cousin), nebo zcela (např. při označování dědečka a babičky, vnuka a vnučky).
Kritérium afinity vyplývá z existence sňatku jakožto univerzálního sociálního jevu a ze zákazů na něho vázaných (zákaz incestu). Manželskými partnery nemohou být např. pokrevně blízcí příbuzní. K ignorování tohoto kritéria dochází pouze u společností, kde jsou běžné přednostní sňatky (sňatek s dcerou otcovy sestry ap.).
Kritérium kolaterality je odvozeno z biologických věkových rozdílů mezi příbuznými: někteří příbuzní stejného pohlaví a stejné generace mohou být k určující osobě (EGO) bližší anebo vzdálenější. Pravidlem je, že přímí předkové a přímí potomci jsou bližší příbuzní nežli sourozenci, bratranci, tj. jsou přímými — lineárními příbuznými na rozdíl od vzdálenějších — kolaterálních příbuzných.
Kritérium bifurkace čili rozvětvování se týká pouze sekundárních a terciárních příbuzných a je založeno na jejich pokrevním příbuzenství s EGO buď prostřednictvím muže, nebo ženy (př. strýc a ujec).
Kritérium polarity vyplývá ze sociologického faktu, že příbuzenský vztah musí vždy vytvářet dvě osoby a tudíž musí být pro každý vztah zavedeny dva příbuzenské termíny: dědeček a vnuk — jeden termín užívá dědeček pro vnuka, druhý vnuk pro označení dědečka.
Pomocné kritérium relativního věku vyplývá z toho, že příbuzní téže generace jsou rozdílného stáří. Toto kritérium není v mnoha společnostech respektováno. Předpokládá rozlišování starších a mladších sourozenců téhož pohlaví; je rozvinuto u indiánských kmenů Yuma aj.
Kritéria pohlaví mluvčího se užívá jen v těch případech, kdy členové společnosti používají dvou termínů pro jednu osobu: jednoho termínu užívají ženy a druhého muži, např. pro označení otce, bratra a sestry (u indiánských kmenů Haida aj.).
Kritérium úmrtí se týká výhradně sekundárních a terciárních příbuzných; záleží v podstatě v tom, zdali osoba, která tvoří spojovací článek mezi nimi a EGO, je živá nebo mrtvá.
Nedílnou součástí vztahů mezi příbuznými jsou nejen termíny oslovení, ale i termíny klasifikační; to znamená, že existuje určitý vztah mezi chováním vůči příbuzným a mezi příbuzenskou terminologií. Stanovení těchto vztahů a termínů umožňují uvedená kritéria, která představují zároveň pravidla, a jejich respektování nebo ignorování vede k vytvoření všech možných variací v příbuzenské terminologii příbuzenských soustav.
Literatura: Firth R., Human Types, 1956; Linton R., The Study of Man, 1936; Lowie R. H., Primitive Society, 1920; Murdock G. P., Social Structure, 1949; Nadel S. F., The Foundations of Social Anthropology, 1963; Rivers H. R., Social Organization, 1924.
Viz též heslo příbuzenství ve Velkém sociologickém slovníku (1996)